Nekonečné listopadové mlhy jsou pro mne časem, kdy je třeba vyjet za sluncem a dobít se na dlouho zimu. Loňský přelom listopadu a prosince jsme trávili na Madeiře, koupali se v oceánu, užívali si slunce, pikniky, sami sebe… bylo to tak moc příjemné, Madeira je celoročně skvělá (pokud se na ni chcete vydat s námi, ve skupině, mrkněte na plán našich skupinových cest, nebo vám ráda pomohu naplánovat vaši cestu po Madeiře ve vlastním termínu)! Ten nádherný a slunečný čas jsme si chtěli zopakovat i letos. Ale tentokrát už o kus dál. Konečně jsem vnímala, že je ten správný čas vyrazit do exotičtější destinace. Tento rok nás cesta zavedla na západ, do dalekého Karibiku, konkrétně do Dominikánské republiky.
A tak, pokud jste rodiče nebo i bezdětní a uvažujete vydat se do této destinace, věřím, že naše cesta vám bude inspirací. Sepsala jsem všechno, co vám může pomoci při rozhodování. Věřím, že i s dětmi vycestujete do exotiky a dovolenou si taky užijete! A pokud nemáte děti a chystáte se na cestu, věřím, že nekteré rady a tipy se vám budou také hodit. Šťastnou cestu!
Už jsem začala mít choutky na něco víc odlišného, než je Evropa. Ta nám sice na cestách zaručuje velkou jistotu a stabilitu, ale tak nějak ne úplně žádnou novotu – nemyslím tím, že není krásná, my jen máme rádi tu pravou exotiku, džungli a divokou přírodu, oceán a poznávání zcela odlišných kultur a zvyklostí. Pravou taky je, že po narození našeho dítěte není už cestování do exotiky tak spontánní a výběr destinace nezáleží jen na nabídce akčních letenek (jako tomu bylo dřív). Ba naopak, je to docela oříšek, který v případě cesty za oceán už i my rozlouskáváme doma dlouho, postupně a s rozmyslem.
Nově také zohledňuji ještě jeden fakt. Při výběru destinace se čím dál tím víc řídím INTUICÍ a voláním jednotlivých míst. Je to něco, co se nedá vysvětlit rozumem.
Místa, která mne volají, se mění i v průběhu roku. Zjevně podle mojí aktuální vnitřní potřeby, která je i mně často významově skrytá. Krátce řečeno, pro tentokrát jsme měli vlivem okolností a mých niterných pocitů několik favoritů. Když zužím výběr na „tři hlavní krále“, bylo to Mexiko, Martinik a Dominikánská republika.
…jak se nakonec rozhodnout?
Ve chvíli, kdy se bavíme o cestování s dětmi, je mým hlavním kritériem a tedy jedním velkým sítem pro finální rozhodnutí kam vyrazit, let samotný – jeho délka, odletové a příletové časy, délka čekání v přestupní destinaci, pohodlí v letadle, atd. Kvalita má přednost před kvantitou. Samozřejmě, vše s ohledem na to, aby se cesta zvládla v pohodě a s úsměvem s malým dítětem (v našem případě byly dceři necelé dva roky). Výhodu máme velikou, naše dcera je po nás, miluje cestování a je to do letadla fajn parťák. My jsme na cestách v pohodě, takže se nám na ní vždycky podařilo přenést naše nadšení, těšení se a dobré naladění během cesty. V letadle je pak pohodářka, kterou baví lítat letadlem. A to nám hodně celé ulehčuje letání i celý průběh cesty. Všechny naše cesty od jejího narození do dvou let – 4 lety, z toho 3 na Madeiru a 1 do Řecka, vždycky proběhly na jedničku 🙂
Jak už je zjevné z titulku, volba padla nakonec na Dominikánskou republiku. Rozhodujícím důvodem byla opravdu délka a pohodlí letu, konkrétně té delší části z Paříže – ta trvala „pouhých“ 9,5hod směrem tam, 8hod cestou zpět. Let Praha-Paříž trvá jen hodinku a půl, časy v přestupní destinaci jsme zvolili ty nejkratší možné. Lety jsem zkoumala i tak, aby odletové časy co nejlépe vyhovovaly našemu režimu spaní. Sakum prásk, vyšlo nám nějakých 12hodin na cestě během každé cesty (třeba oproti 17ti hodinám při letu na Bali). Za naši rodinu shrnuto – to se s malým dítětem dá zvládnout.
Ve výběru letenek a zvažování destinací jsme leželi vážně dlouho. Mexiko nás sice kulturou a svou rozmanitostí oslovovalo víc, ale 11ti hodinový let z Vídně mě odradil už na začátku. Škoda. A ikdyž Martinik se zdál být více dobrodružným místem než Dominikánská republika, neoslovily nás možnosti ubytovacího zázemí.
Pozitivní mysl a nadšení, těšení se na dobrodružství vyhrává a pečlivě odbourá všechny pochybnosti během cestování.
Zde si dovolím malou vsuvku a TIP pro rodiče na cesty. Pokud VY jako rodiče JSTE V POHODĚ a vaše vnitřní nastavení o řešení situace – tím může být právě daleká cesta a dlouhý let, zvládnutí přestupů a prostě toho všeho, celého dne NA CESTĚ v LEHKOSTI a HRAVOSTI – odráží nastavení a náladu vašeho malého dítěte. Tedy, zde opravdu platí, veselá maminka = veselé dítě. Zkuste to. Občas to může drhnout a ne vždy je posvícení, ale když se na to víc zaměříte a zapracujete si se svými strachy a limitujícími přesvědčeními, uvidíte, že se můžou dít zázraky.
Co se Vám vybaví, když se řekne Karibik? Blankytné moře, Piráti z Karibiku, klid a pohoda v plavkách. Mně něco takového.
Karibik byl už od malička sen mého muže. V dětství byl s rodiči na Barbadosu a od té doby si přál navštívit Karibik znovu, hlavně kvůli moři, šnorchlování, freedivingu a koupání. Mne osobně táhlo do Dominikánské republiky nějakou dobu něco zcela jiného. LARIMAR, je to takový přenádherný oceánský kámen, minerál těžící se pouze v tomto místě na světě. A pak druhá věc – VELRYBY. A taky trochu džungle. Každý z nás jsme měli svůj důvod a PROČ se těšit na dovolenou v Dominikáně. Dovolenou v ráji, kterou jsme si po dvou letech malovali jako další dobrodružnou, poznávací, plnou nových chutí a objevů. Kdo by se netěšil do KARIBIKU!
„Snad máme všechno, co potřebujeme. Na takovou dalekou cestu by byl pešek nechat doma pas nebo zapomenout vyplnit příjezdový formulář.“ Všechny formality splněny, na odbavení nás díky Premium Economy vzali přednostně a protože všechno klaplo, bylo to jasné – letíme do Karibiku! Po těch různých kovidových patáliích na letišti a formulář všeho typu a pak i mých zkušenostech, kdy jsem neodletěla, jsem vždycky trošku ostražitá s tím, jak to na letišti dopadne. Dobře to dopadlo! Uf! Tak vzhůru směrem k letadlu, přes salónek a dětský koutek v něm. Tak si vždycky krátíme dlouhé čekání na letadlo, s pitím, jídlem a hračkami jde prostě čekání líp 🙂
No a let? Do Paříže to je naprostá pohoda, ani se nemusím zmiňovat, pro nás taková jednohubka. Dokonce byla letuška z naší zóny tak moc milá, že nás nechala prohodit se s pánem sedícím za námi, abychom měli celou trojku pro sebe. Jak milé a příjemné! Hodinka a půl na přestup v Paříži nám stačila bohatě, ikdyž některá značení jsou trošku matoucí, byli jsme u odletové brány za 20 minut. A měli jsme tak ještě hodinku k dobru na kafe a relax.
Co dál stojí za zmínku byla fronta do našeho letadla. Nalítala jsem se celkem dost do Asie, ale takovou frontu, to jsem vážně ještě neviděla. Měla snad kilometr bez pardónu! A představte si stát v ní s dítětem, který neposedí a kterýmu ještě nevysvětlíte, že musí poslušně čekat ve frontě. A tak jsme i zde opět využili naši „přednost v jízdě“ a všechny čekající předběhli. Jakou moc má to rozkošné Premium Economy. Nikdy mně nenapadlo, že tuhle letenkovou funkci tak ocením 🙂 s dětmi se vážně mění všechno.
A teď nejzajímavější část a všechny dotazy na mne často směřované – jak jsme zvládli let? Zvládli úplně v pohodě! S knížkou, hračkami, svačinou, telefonem, pohádkou (v letadle žádný omezení a zákazy plané doma pro dobro nás a lidí kolem neexistují), blbnutím na sedačkách, nekonečnými procházkami po letadle. To samé pořád dokola a na střídačku, aby jeden mohl vždycky odpočívat. Závěr letu si Andělka dopřála spánek a to nám hodně pomohlo přečkat poslední 3 hodinky. Take ale řeknu, žei jájsem měla jednu slabou chvilku a v půl letu jsem měla pocit, že už tam musíme být. Ale byl to jen okamžik, který jsme překonali a jelo se dál. A uteklo to nakonec. Vždycky to uteče.
Opět jen potvrzuji, pokud se člověk pozitivně naladěný, bezproblémový průběh je zaručen. Znamená to ale také třeba to, že čas pro odpočinek není, veškerá pozornost jde na dítě. Nonstop. Protože v tak malým prostoru (sedačky, letadlo, ohled na ostatní cestující) to nejde jinak. Ale zvládnout se to dá.
Protože jsme přiletěli v noci, čekal nás už jen přesun z letiště na ubytování a spánek. I to bylo dost výživné, Karibik opravdu funguej jinak a tak nás málem nepustili na naše první ubytování do rezidence Qadakesh. Ale místo paniky …
Ranní probuzení nás velmi mile překvapilo. V soukromé residenci v části Bayahibe – Dominikus, téměř na okraji národního parku. Slunce, palmy, všude krásně čisto a upraveno, zahradníci opečovávali zahradu v celém objektu a náš výhled na koloniální náměstíčko s kostelíkem byl doslova romanticky okouzlující. Chyběla jen vůně vonných tyčinek a připadaly bychom si jako v balijské pohádce. Hned první den mi bylo jasně, že jsme vybrali dobře. Dovolená bude boží, stejně jako destinace, kterou jsme zvolili. Soukromý bazén jen pro naši rezidenci, soukromá pláž, personál na každém kroku k dispozici, restaurace a krámek se základními potřebami a potravinami. Pro naše rozkoukání a dovolenou s malým dítětem naprostor ideální místo. A taky že bylo!
Bayahibe – Dominicus
Malé poklidné letovisko s několika hotelovými resorty, soukromým ubytováním a privátní residencí (rozuměj – uzavřeným komplexem s byty na pronájem, které pro ty bohatší místní Dominikánce slouží i k trvalému bydlení), ve které jsme bydleli my. Najdete zde jednu veřejnou pláž a několik restaurací, jedno lokální bistro, obchody s potravinami i suvenýry, výbornou lokální kávu z místní pražírny (majitelka je Francouzka). Žije zde poměrně velká italská komunita, uprostřed městečka je italský krámek, u kterého lze pořídit ovoce přímo z auta od místního farmáře. Motorku i auto měli půjčené z místní italské půjčovny Gekko a vše proběhlo bez problémů. Až na vyšší ceny rozhodně doporučuji! Chodili jsme na výborné italské presso do místního krámku a pozorovali ruch v ulicích. I v této daleké exotice si člověk může dopřát kus domovské Evropy, jak vtipné a zároveň milé 🙂 Městské lelkování jsme si často zpříjemnili kokosovými nebo maracujovými nanuky, pokoupili jsme tu vždy zásoby ovoce a jídla do apartmánu a pokračovali v relaxu u vody.
To jsme ale nevěděli, že tu pravou – nám bližší – Dominikánu teprve zažijeme. A to o kus dál, v severnější části ostrova, na výběžku Samaná. Tam jsme zamířili po necelém týdnu na jihu. Naše další zastávka byla ve vesnici Las Galetas. Nakonec jsme motorku vyměnili za auto a vydali se vstříc dalšímu dobrodružství. Zajištění privátního transferu tam a zpět by nás totiž vyšlo na skoro ty stejné peníze.
Naše ubytování bylo v malém domečku v příjemné zelené ulici plné evropských expatů. Bydleli jsme v krásné zahradě nedaleko oceánu. Díky bohu jsme měli k dispozici auto a měli jsme tak možnost poznávat okolí.
.Ale taky hlavně to, jak to je, když se člověk rozhdně žít v Dominikánské republice.
Naši hostitelé byli Češi, česká rodinka se dvěma dětmi, která na ostrově neplánovaně zakotvila. Když se člověk dostane do takového prostředí, je to ten nejlepší způsob, jak se seznámit s lokálním životem. A my si to díky rodinnému zázemí, skvělé péči a množství společných aktivit moc užili.
Ve mně osobně zanechal poloostrov Samaná nejkrásnější vzpomínky na Dominikánskou republiku a to především díky své divokosti a opravdovosti. Když jsme projížděli ze západu na úplný východ (naše cesta mířila na úplný cíp poloostrova), míjeli jsme malé vesničky, lokální pouliční prodejce, džungli s horami v pozadí, krávy a koně mezi kopci jako z Telletubies. Všude byla neskutečně krásná zeleň.
Už jen cesta samotná z jihu přes vnitrozemí na sever byla pastva pro oči. Na poloostrově Samaná může člověk vidět místní příbytky, zcela obyčejné chýše, ve kterých místní živoří. Ochutnat lokální jídlo z pouličních stánků, kterých není na ostrově zrovna hojně.
Tady uvidíte, jak se žije doopravdy, mimo hotelové komplexy. Já jsem vždycky za tuto zkušenost nejradši. Nejenže si člověk zvědomí to vše, co má a je velmi vděčný. Pro mně je právě toto ta pravá esence cestování. Vidět, ochutnat, zažít, prožít.
A ikdyž v této oblasti už také funguje turistmus, tj. máte se kde ubytovat, platí se za lehátka na pláži a je možné si třeba taky koupit pečivo ve Francouzské bagetérii (ta je právě v Las Galetas), mají místní vesničky něco do sebe. Pro svou roztomilost, pro někoho nudu, dokážou nabídnout a ukázat ten opravdový život místních. Ve vybrané dny fungují místní diskotéky, každý večer je možné si sednout před místní lokál, popíjet s místními rum a kouřit doutník. Nebo třeba se můžete projet na koni po pláži. Těch maličkostí je tu mnoho, celé skládají krásný obrázek toho, jaká tu může být dovolená. A ikdyž je Dominikánská republika hlavně o plážování, všechny ty další drobnosti kolem umi vykouzlit krásné zážitky.
Když si to všechno přehrávám zpětně, bylo pro mě toto místo a pobyt v této části Dominikánské republiky tím opravdovým, tím, na co moc ráda vzpomínám a kam bych se znovu vrátila.
Vlastně by to byl docela hezký závěr, ale naše dovolená nebyla zdaleka u konce 🙂
Z poloostrova Samaná doporučím ještě dvě místa, která mě oslovila nejvíc. Je to pláž RINCON a pláž PLAYITA. Obe dvě mají totiž jeno společné, připomínají mi svou kompozicí Havaj.
O Rinconu se píše, že patří mezi nejkrásnější pláže světa a já to mohu jedině potvrdit. Když dojedete až na konec do zátoky, můžete si užívat překrásné výledy na blankytné moře a kopcovité pozadí národního parku. Když se půjdete projít až na úplný konec zátoky, za výběžek, zažijete silnou divokost oceánu ve vší parádě. O víkendu sem dochází řada místních užít si pláž a piknik, v týdnu se sem vydávají hlavně zájezdy z hotelů na jihu. Takové skupiny ale často stráví na místě tak hodinku času a putují dál. Pobýt celý den na tomto úchvatném místě rozhodně doporučuji! PS: a ještě jednu výhodu mát víkendová návštěva – můžete si koupit domácí kokosový chleba od místních žen, které procházejí pláží, my jsme si ho opravdu moc oblíbili!
Podobnou parádu ale taky udělá roztomilá plážička Playita, která je v podstatě součástí Las Galetas a za mě má také úžasnou atmosféru. Příjemné koupání, skvělou piňa coladu připravenou přímo do kokosu, grilované kuře přímo od místních a překrásné západy slunce. Když máte štěstí, můžete si tu z vlasů nechat uplést i pravé lokální copánky. Toto místo vážně doporučuji nevynechat, bude se vám tu líbit.
Samozřejmě všechny další pláže, které jsme navštívili, mají své kouzlo, tyto dvě se líbili mně osobně nejvíc a vzpomínám na ně nejraději.
Pokud jste spíš hotelový tip, doporučím vám ještě jedno místo – hotel Villa Serena. Má úasnou lokalitu, překrásnou zahradu s výhledem na oceán, báječně tam vaří a celá budova má dokonalé koloniální kouzlo. Tady jsme si užili den plný relaxu a bylo to naprosto dokonalé! Pokud chcete jen relaxovat a být, toto místo je to pravé.
Vlastně by to byl docela hezký závěr, ale naše dovolená nebyla zdaleka u konce 🙂
Z poloostrova Samaná doporučím ještě dvě místa, která mě oslovila nejvíc. Je to pláž RINCON a pláž PLAYITA. Obe dvě mají totiž jeno společné, připomínají mi svou kompozicí Havaj.
O Rinconu se píše, že patří mezi nejkrásnější pláže světa a já to mohu jedině potvrdit. Když dojedete až na konec do zátoky, můžete si užívat překrásné výledy na blankytné moře a kopcovité pozadí národního parku. Když se půjdete projít až na úplný konec zátoky, za výběžek, zažijete silnou divokost oceánu ve vší parádě. O víkendu sem dochází řada místních užít si pláž a piknik, v týdnu se sem vydávají hlavně zájezdy z hotelů na jihu. Takové skupiny ale často stráví na místě tak hodinku času a putují dál. Pobýt celý den na tomto úchvatném místě rozhodně doporučuji! PS: a ještě jednu výhodu mát víkendová návštěva – můžete si koupit domácí kokosový chleba od místních žen, které procházejí pláží, my jsme si ho opravdu moc oblíbili!
Podobnou parádu ale taky udělá roztomilá plážička Playita, která je v podstatě součástí Las Galetas a za mě má také úžasnou atmosféru. Příjemné koupání, skvělou piňa coladu připravenou přímo do kokosu, grilované kuře přímo od místních a překrásné západy slunce. Když máte štěstí, můžete si tu z vlasů nechat uplést i pravé lokální copánky. Toto místo vážně doporučuji nevynechat, bude se vám tu líbit.
Samozřejmě všechny další pláže, které jsme navštívili, mají své kouzlo. Tyto dvě se mně osobně líbily nejvíc a vzpomínám na ně nejraději.
Pokud jste spíš hotelový tip, doporučím vám ještě jedno místo – hotel Villa Serena. Má úžasnou lokalitu s malinkou plážičkou, překrásnou zahradu s výhledem na oceán, báječně tam vaří a celá budova má jedinečnou koliniální atmosféru. Tady jsme si užili den plný relaxu a bylo to naprosto dokonalé! Pokud chcete jen relaxovat a být, toto místo je to pravé.
A další tip – proč se hlavně od půlky ledna do zhruba půlky března jezdí právě do Samaná. Hlavním důvodem jsou především VELRYBY, přesněji KEPORKAKOVÉ. Připlouvají se do těchto míst už stovky, možná tisíce let, pářit a (po roce) rodit svá mláďata. Je tak možné spatřit třeba právě velrybí námluvy v přímém přenostu.
Oblast samanského zálivu je nyní vyhlášena chráněnou přírodní rezervací a všechny turistické aktivity jsou přísně regulovány. Na výlet se tak můžete vydat jen s autorizovanou společností. Počet výprav je regulován, lodě i katamarány musí od veryb dodržovat bezpečnou vzdálenost a ve stejnou chvíli se nesmí k velrybám přiblížit více než tři plavidla. Vaše setkání s velrybou tak trvá maximálně půl hodiny, poté se musí prostor uvolnit pro další loď. I přes to je to ale krásný zážitek, který vám zůstane navždy.
Trošku jiné prostředí, trošku jiné zážitky 🙂 Pokud bych měla vyprávět, jak nás Las Terrenas přivítalo, je to na další samostatný článek. Náš záměr byl přesunout se víc na západ a přiblížit se k jihu pro cestu nazpět k letišti. Pro další krátký pobyt jsme zvolili nakonec oblast Las Terrenas. Pokud bych toto město měla přirovnat k Bali, připomíná turistickou Kutu. Je to rušné letovisko plné restaurací, barů, obchodů a má taky jedno dětské hřiště 🙂 Několik dní mimo centrum pro nás bylo naprostým uspokojením, ukojením potřeb a příjemná změna prostředí. Pravdou je, že tady si člověk může dopřát chutě z celého světa a těch možností je opravdu hodně – mexickou, čínskou, italskou, sushi, italskou gelatérii a spoustu dalších místních dobrot. Tady jsme si i my dopřávali, užili si pláž i relaxovali v překrásném hotelu Samán boutigue. Zázemí je překrásné a klidné, zcela na okraji města. Centrum Las Terrenas je hodně rušné a klid byste tam stěží pohledaly. I tak ale pár dní na tomto místě úplně stačí.
* Naše nejsilnější zážitky z Las Terrenas máme z dětského hřiště. To bylo jakýmsi středobodem večerního potkávání se místích párů, rodin a přátel. Jelikož přes den je na blbnutí na hřišti moc velké teplo, živáčka bys tam dohledal. Před den se tam na chvíli objeví jen pár turistů nebo náhodných kolemjdoucích. Všechno dění začíná hlavně až když se setmí. V našem případě to bylo po 18hodině. Kolem 19-20 hod bylo dětské hřiště jedna velká dětská scéna plná smějících se a řvoucích rivalitních místních dětí peroucích se o své místo. Na kolotoči, houpaččce, skluzavce, v životě. Ta jejich divokost nezná mezí. S fungováním na dětském hřišti v Česku se to nedá srovnávat. Ale beu to jako součást jejich kultury. Mají tak málo a aby něco dostali, musejí si své místo vybojovat. Jiná není. Bylo velmi zajímavé pozorovat místní rodiče, jak nechávají čas i děti plynout, nebo jak je neustále natáčí a fotí – jako kdyby v životě na žádném hřišti nebyli – a kdo ví – možná fakt ne. A hlavně, jak jsou všichni tak mladí že máte pocit, že táta je brácha a máma ségra. Opět zajímavá zkušenost. Ale pravdou je, že každá večerní návštěva dětského hřiště pro nás byla VELMI adrenalinovou záležitostí a museli jsme jí pokaždé završit v blízké gelaterii, abysme to rozdejchali a zaplácli si nervy… Kdyby jen Andělka toužebně neříkala každý den „hřiště, hřiště“ …
Naše nejsilnější zážitky z Las Terrenas máme z dětského hřiště. To bylo jakýmsi středobodem večerního potkávání se místích párů, rodin a přátel. Jelikož přes den je na blbnutí na hřišti moc velké teplo, živáčka byste tam pohledali. Před den se tam na chvíli objeví jen pár turistů nebo náhodných kolemjdoucích. Všechno dění začíná hlavně až když se setmí, tedy po 18té hodině. Kolem 19-20hod večerní bylo dětské hřiště jedna velká dětská scéna plná smějících se a řvoucích rivalitních místních dětí, bojujících o své místo. Na kolotoči, houpaččce, skluzavce, v životě. Ta jejich divokost nezná mezí. S fungováním na dětském hřišti v Česku se to nedá srovnávat. Ale beru to jako součást jejich kultury. Mají tak málo a aby něco dostali, musejí si své místo vybojovat. Jiná není. Bylo velmi zajímavé pozorovat místní rodiče, jak nechávají čas i děti plynout, nebo jak je neustále natáčí a fotí – jako kdyby v životě na žádném hřišti nebyli – a kdo ví – možná fakt ne. A hlavně, jak jsou všichni tak mladí že máte pocit, že táta je brácha a máma ségra.
Opět zajímavá zkušenost.
Pro nás ovšem každá večerní návštěva dětského hřiště byla VELMI adrenalinovou záležitostí a museli jsme jí pokaždé završit v blízké gelaterii, abysme to rozdejchali a zaplácli si nervy. Ty děti jsou opravdu divoké. Kdyby jen Andělka toužebně neříkala každý den „hřiště, hřiště“ …
Kdo by nechtěl zažít dovolenou na jedné z nekonečných pláží v Dominikánské republice?
Právě díky zázemí ohromných hotelových komplexů a díky cestovím kancelářím míří většina cestovatelů do Punta Cany. Hotely, které se v této lokalitě nacházejí, nabízí veškeré zázemí pro rozmazlovací, odpočinkovou dovolenou. Nezažijete zde žádné veliké dobrodružství, ale rozhodně je to příjemný odpočinek, který vás bude bavit, chcete-li především relaxovat.
I naše poznávací dobrodružné dovolené často završujeme rozmazlováním. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Beztak jsme potřebovali vrátit auto a chtěli jsme se přiblížit k letišti. Po 10 dnech strávených na poloostrově Samaná jsme sjeli dolu do Bayahibe, tam jsme vrátili auto a pokračovali dál do naší poslední štace – do hotelu Deluxe Princess Punta Cana. Vybrali jsme si ho pro jeho barevnost a rozmanitost, jako jeden z mála nás zaujal. A co Vám budu vyprávět, služby hotelů v Karibiku mají úplně jinou úroveň než kdekoliv jinde. Řekla bych jediné – to musíte zažít! Chcete-li si připadat jako princezna na hrášku, vyražte do pěkného hotelu do Karibiku. Budete u vytržení, jak je o Vás postaráno. All inclusive je nesrovnatelný s Evropou, množství všelijakých restaurací nabízí chuťovou rozmanitost, soukromá kavárna a zmrzlinárna, denní i večerní zábavní program, plameňáci, kachny, želvy a v našem případě i mangrovy. Několik bazénů, dětský vodní svět, dětský koutek, vodní bary. Je toho opravdu mnoho, na co koukat, jak se s dětmi zabavit, co během dne dělat. Ideální luxusní tečka za dobrodružnou dovolenou!
PS – aby to zas nebylo všechno dokonalé …jedno mínus to tam mělo. Na pláži hodně foukalo, moře bylo plné řas a tak to nebyla idylická koupačka pro děti. Pro dospěláky a blbnutí ve vlnách to ale bylo super 🙂
Měla jsem veliku potřebu se v posledních dnech odmlčet, utichnout a uzavřít. Zima a přírodní rytmy vzaly za své a já toto volání druhý rok poslechla. Dopřála jsem si víc volna pro rozjímání. Víc prostoru pro naslouchání svému hlasu uvnitř, který je v posledních letech mým hlavním kompasem.
Často bývají zimní časy náročné, plné temnoty, kterou je potřeba přejít. Je to čas spánku, vnitřní práce, mnohdy transformace, naciťování změn, kultivace proměn, rozjímání o novém směru, ale i čištění na mnoha úrovních. Tedy často je to čas náročný. Ale po jeho zdárném konci nastává světlo radost, lehkost, uvolnění a nový začátek.
Já jsem si část této temnoty a rozjímacího času zpříjemnila. Jela jsem si ten vnitřní POKLID užít a načerpat sílu pro vše nové do Španělska. Jak blahodárné to bylo pro mou duši. Najednou to pouštění a čištění, jakoby dostávalo nové a jasné obrysy. Najenou to probíhalo s takovou lehkostí. Až jsem si to užívala. Ticho na pláži a na slunic. Každičky den 14 dní po sobě. To je vážně SLAST.
Napadlo Vás někdy, jaká je to lahoda dojet se v zimě nabít za sluncem, užívat si chůzi naboso po pláži, upíjet sangrii, ochutnávat tapas a při tom všem rozjímat o životě a svém dalším směru? Je to veliká slast si ten ponurý zimní čas zpříjemnit sluncem! Taková cesta má zcela jiný rozměr.
A protože jsem odhalila velmi krásné místo nedaleko Malagy, krásnou vilu s jógovnou a 5-ti ložnicemi, zahradnou, bazénem, grilem a to vše v docházkové vzdálenosti k moři, …. že se o ni v rámci mých dalších cest musím s Vámi podělit! Cíl by byl jasný, dokonce už se mi tvoří linka této cesty.
a já se prozatím ptám … přemýšlejte si v tichosti o tom ..
Cltěly byste to taky prožít, třeba příští rok nebo někdy? Vydat se na cestu ticha – cestu své vize, kterou si opravdově užijete? Do světla a temnoty zároveň? Pokud vás to láká, napište mi, budu za to moc vděčná!
Hasta luego! Mnoho pozdravů z poklidné a větrné stúpy nad Benalmadenou.
S láskyplným svolením převzato z webu lektorky jógy Ivy Ceradské, https://ic-yoga.cz/2022/11/06/jordansko-s-jogou/
„Můj poslední příspěvek zde na webu směřoval k vnitřní rovnováze, k nalezení nevyzpytatelné podoby našich životů. Tak trochu lákal k možnostem, kde a jak ji lze spatřovat, spojovat se s ní, balancovat, klidně i bilancovat a jak jinak než ve spojení s jógou a cestováním. Pokud čtete můj blog častěji, již víte, že prioritu vidím v souvislostech vnějšího světa s mikrosvětem uvnitř nás samých. Tentokrát směřovalo hledání rovnováhy a vnímání kontrastů naši cestu do orientálně vonícího Jordánska.
Těm z vás, kteří s námi nemůžete cestovat do zemí, ale víte, že cestujeme především v sobě, udělá radost i několik střípků z cest. Mám je zde pro vás, právě teď a právě tady.
Uvařte s i dobrý čaj, zapalte vykuřovadlo nebo alespoň oblíbenou svíčku, pohodlně se usaďte, zavřete oči a…hlubokým nádechem a výdechem můžete být rázem na naší společné cestě.
Sešlo se nás patnáct. Patnáct skvělých žen rozličných povah, věku, pracovních pozic a během několika minut vznikla z neznámých tváří nová přátelství.
Mrtvé moře, symbol klidu, ticha a zastavení, nás uvítalo při první ranní lekci jógy. Byl to opravdu nádherný pohled na méně hezký aktuální stav tohoto jezera. Vzniklo v dávných dobách oddělením od životem pestrého Rudého moře a kvůli lidské činnosti či nečinnosti stále vysychá.
Co nám může Mrtvé moře a úhel pohledu dát v souvislosti s náhledem na naše stresem zahlcené a unavené fyzické a emocionální tělo? Kde je naše dětská hravost a pestrost? Jako by nám ji někdo odepřel, stejně jako zde vrásnění hor odtrhlo Mrtvé moře od Rudého.
Právě na tomto místě, téměř 400 m hluboko pod úrovní hladiny ostatních oceánů a moří jsme nacházely prostor pro jógu i samy pro sebe. Jako by i prastaré bahno z původních odumřelých organismů dodávalo tolik potřebnou péči pokožce, té části těla, která komunikuje s okolním prostředím. Minerály rozpuštěné ve vodě Mrtvého moře dodávají opravdu vysokou salinitu a schopnost nadnášet. Dovolují nám spočinout samy v sobě, v nádechu i výdechu, v emocích, na něž nemáme v běžném životě mnohdy čas. Míněno emoce, v nichž se možná někdy utápíme a nenacházíme pomyslné dno – strach, obavy, nejistoty.
O co jiného se můžeme tedy opřít, než o vlastní důvěru?
Po třech dnech jógy, sycení a péče Mrtvého moře pokračovala naše cesta přes 2000 let staré skalní město Petra směrem k Rudému moři.
Petra – věděli jste, že i nejtvrdší kost našeho těla os petrosum je kost skalní a kryje oblast ucha, v kterém je uloženo rovnovážné ústrojí? Jak krásné propojení s hledáním balance na našem pobytu.
Samotné místo Petra je příkladem, jak odolní můžeme být. Co vše můžeme zvládnout i příkladem toho, kdy zkrátka řekneme dost nejen ostatním, ale i sobě. Kdy začneme stavět svůj život na pevných základech důvěry, i když některé části projdou proměnou času.Což teprve poušť růžové, oranžové i žluté barvy Wadi Rum? Písek střídá písek. Jemný, měkký, suchý, a přesto se známkami života. Západ slunce zde je nádherný. Žlutý kotouč se pomalu dotýká pískovcových hor a lekce jógy s tímto výhledem patří k nezapomenutelným zážitkům. Najednou víte a cítíte smysl a význam všeho.
Ještě se přece jen vracím k Petře, ke skalnímu území s dokonalým systémem zavlažování v dávné civilizaci. Dokážeme i my svoji vlastní pustinu a souš doplnit vláhou? Jak to nejlépe udělat? Odpověď nám dalo svojí symbolikou Rudé moře.
Rozmanitost a pestrost v moři je přesně tím, co otevírá prostor pro přijetí všeho, co přichází. Na lehké dynamice získaly i jógové lekce a pozice korespondovaly s otevřením prostoru pro nádech a výdech.
S novými úhly pohledu a s příležitostí vybalancovat a vyživit unavenou mysl i tělo jsme se pomalu vracely zpět. Lehčí o některé myšlenky, s flexibilnějším tělem i myslí, bohatší o nové zážitky a setkání.
Viděly jsme část této země a budeme vzpomínat i na Ammán, Jordán, horu Nebo, Aqabu a další
Sama za sebe musím říct a napsat, že Jordánsko je úchvatná země plná kontrastů, krásných inspirativních míst a zákoutí, s kulturou tolik odlišnou a přesto blízkou. Moc ráda se sem ještě vrátím. Moc děkuji Adélce z Essence for life a již nyní se ladím na další cesty, ať už po krajích světa nebo uvnitř sebe. Tam, kde jsme vždy doma a můžeme se stále toulat a prozkoumávat, poznávat.„
Iva Ceradská
a její střípky z jógového pobytu v Jordánsku (říjen 2022)
Celá tato společná cesta začala milým setkáním s Adélkou z Essence for life a spojením společných záměrů. Jsem mimo jiné učitelka biologie a tělesné výchovy, lektorka jógy, Adélka vášnivá cestovatelka. Co tedy více dodat? Naše cesta začala pomalu nabírat podobu a směr.
Jen si představte: „Atlantický vulkanický masiv se zrodil před 20 miliony let, kdy se sopky ze dna oceánu po několika milionech let pohybu zvedly nad mořskou hladinu. Na gigantické rozměry původních sopek ukazují nejen jejich vrcholy (Pico Ruivo, 1 862 m), ale hlavně strmé podvodní propasti kolem ostrova, spadající do hloubek až 4 kilometrů.“ Kde jinde v Evropě než zde, lze vnímat hojnost přírody, kontakt se všemi živly a tím i možnost být sám se sebou s vědomím celistvosti a sounáležitosti s přírodou? A když se k tomu sejde opravdu velmi přátelská, otevřená a komunikativní skupina skvělých lidí, zapomenete rázem na vše, co vás vyvádí z rovnováhy, na stres, který zkrátka k životu vždy v nějaké podobě patří. Rázem se soustředíte na přítomnost, na svůj dech i své pocity, skrze jógu se s nimi učíte pracovat a nacházíte stále nové rozměry všeho.
Náš pobyt byl zaměřen na jógu jako cestu k celistvosti a na poznávání nádherné madeirské přírody. Turistika a výlety byly na denním pořádku. Leváda zde střídá levádu (jsou to obdoby našich šumavských vodních kanálů), skalní výběžky tyčící se nad oceánem jsou připomínkou dávných geologických dějů, rostlinstvo zde bujně roste a kvete, Madeira je tak nějak jedna velká botanická zahrada. Horské cesty a cestičky se vinou údolím, aby záhy strmě stoupaly vzhůru. K vrcholům, které se zdají na dosah, je nutné několikrát sestoupit a vystoupat. To, co z nich však uvidíte, je neopakovatelné. Jógové lekce byly tematicky laděné. Země, voda a oheň promítnuté do pozic stejně jako vzduch a prostor byly tím, co nám připomíná způsob, jak vnímat jednotu všeho. Ranní setkání za východu slunce vždy jemně probudila tělo i mysl, večerní lekce byly shrnutím celého dne. Radost, smích a nová přátelství byly vším, co tuto madeirskou cestu umocnilo.
Naše společné výlety směřovaly na výběžek Sao Lorenco, viděli jsme typické domky v Santaně, vystoupali na Pico Ruivo, prošli levádu 25 fontán. Viděli možné i nemožné (jen ty velryby nebyly 
). Žasli jsme nad východy slunce, nad mocností vulkanických, převážně čedičových pohoří, koupali se v oceánu, užívali tady a teď. Týden bylo málo . Utekl jako voda a nezbývá než procházet množství pořízených fotografií, zastavit se ve vzpomínkách a těšit se na další setkání. Já věřím, že bude brzy!
Největší pocit vděčnosti je pak tento: Týden na Madeiře s Ivou byl balzám na duši i tělo. Atmosféra ostrova sama o sobě nabíjí energií, a když nás doprovázela tak pozitivní bytost jako je Iva, tak to byly opravdu bezkonkurenční dny. Věřím, že ti kteří se sem vydali s tak optimistickou jogínkou Ivou, budou z těch chvil stále a stále čerpat 
Věrka H.
Autoka textu: Iva Ceradská
Jak si představujete vaši ideální ideální dovolenku? Přemýšleli jste někdy o tom? Někdo miluje dovolenou, kdy nemusí nic, jen se válet a odpočívat. Jiní zbožňují adrenalin a dny plné všemožných aktivit. Já jsem někde na pomezí těchto dvou linií, mám ráda, když se něco děje, ale také si ráda užiju pár dní klidu a odpočinku. A ještě víc mě baví, když můžu prožít dovolenou s jógou, seberozvojem a ženskými tématy.¨
Přemýšleli jste někdy, jak to máte vy? Co vás na cestách baví? Za čím se chystáte, co si rádi užíváte? Sto lidí, sto chutí. Budu ráda za vaše komentáře. Dejte vědět. A užívejte si léto, ať jste kdekoliv!
PS : V pondělí letíme se skupinou na Madeiru a bude to boží. Všichni „účastníci zájezdu“ jsou super! Jestli nás chcete sledovat, sledujte Facebook – aktuální dění bude právě tam. A třeba vám to pomůže přenést se myšlenkami na chvíli na to místo s námi. Užívejte si krásné a veselé léto!
Těším se na Vás na viděnou, ve světe nebo i doma.
Adéla
Co Vás ale jistě potěší je to, že Váš rok 2021 může být přesně takový, jaký si ho uděláte. Protože i v této době platí, že jen MY si TVOŘÍME svou REALITU. A tak pořekadlo „jaký si to uděláš, takový to máš“ neberte na lehkou váhu, ani v době „koronakrize“. Stál platí. To, jak o sobě, druhých i světu smýšlíme, tak to nám zrcadlí náš svět venku – naší realitu, ve které žijeme.
A právě nyní platí dvojnásob, že je důležité udělat si život hezký. Se všemi omezeními, která kolem nás jsou. Ale vlastně i nejsou, protože omezení jsou jen v našich hlavách.
Každý den si najděte důvod k radosti. Smějte se, radujte se, mějte se rádi. Otevřete své srdce. Buďte zde pro druhé. Příhodnější doba už nebude! Pokud se na tuto vlnu naladíte, zjistíte, že se dá dělat tolik krásných věcí, které vás naplní. Vaše vztahy budou více upřímné a plné. Možná budete mít i tento rok víc času pro sebe, a proč ne! Využijte ho pro seberozvoj, čas s rodinou nebo tvoření.
Jak úvodní fotka napovídá, já už nesmutním jako na jaře, že je tu další čas pro zastavení se. A doufám, že i Vás obrázek nabíjí pozitivní energií, protože mě tenhle vysmátý Bůh z Bali nabije a rozesměje pokaždé, když se na něj podívám.
Uvědomila jsem si, že mě to letošní zpomalení dělá vlastně dobře. A to i přes to, že ani jedna zahraniční cesta, kterou jsem pro Vás plánovala, se neuskutečnila. I přes to, že festival Bali a Indonésie musím odložit na příští rok. I přes to, že jógové víkendy pro ženy, které jsme naplnily, zřejmě také neproběhnou. Pozoruji, co se kolem mě děje a zjišťuji, že nejenže mnohé ztrácíme, ale na druhé straně také dostáváme. Jen v jiné podobě, než jsme zvyklí. I tato doba přináší nové možnosti.
Zde je můj první tip, který s tím vším souvisí.
Kdy jindy než teď potřebujete být pozitivní. Pozitivní mysl drží vaše zdraví. Nejedna studie potvrzuje, že naše mysl je mocný nástroj, který dokáže ovládat tělo a všechny procesy v něm. Mysl dokáže uzdravovat a také preventivně předcházet nemocem. A že tomu nevěříte? Tak to vyzkoušejte! Pouštějte k sobě jen taková témata, která Vám udělají radost. Nenechte strach, aby Vás ovládnul a převálcoval Vás. Zkuste se zastavit a opravdu si uvědomit, co vlastně cítíte. Vy samotní. Ne vaši sousedé, blízcí či kolegové v práci. Zaměřte se na situace, které Vám dělají radost.
Tím se pomalu dostáváme k dalšímu tipu.
Nemusíte nutně sedět na jógové podložce v lotosu ani využívat jogínské techniky. Váš způsob meditace může být mnohem jednodušší a přirozenější než se zdá. Stačí se jít projít ven, jen tak, bez cíle, a hlavně sami se sebou. Soustřeďte se na vlastní tělo a dovolte pocitům, aby vzešly na povrch. Nechte myšlenky volně plynout. Uvidíte, že když si dopřejte čas pro sebe a jednou konečně začnete, bude vás to bavit a budete to chtít znovu a znovu. Postupně budete cítit sebe a svého vnitřního rádce, který přesně ví, co je pro Vás to nejlepší.
Dopřejete-li si čas opakovaně, Vaše mysl bude čistší a Vy budete mít větší chuť i odhodlání dělat věci, které jste dlouhodobě odkládali. Váš vnitřní kompas a rádce se probudí k životu. Zkuste to a uvidíte, co se s Vámi začne dít.
Je snadné najít výmluvu, proč to nejde a nikdy nepůjde. Ale také není až tak složité překonat sebe a upřednostnit důvody a své vnitřní pocity, proč byste tu danou věc měli začít dělat. A to třeba hned dnes. Čas a zklidnění nám hraje do karet. Nemáme možnost rozptylovat mysl tam venku, pusťte ji dovnitř k sobě.
Jakmile se začneme poslouchat, naše duše zaplesá. Začneme být více spokojení se svým životem a bude se nám dařit. Budeme mít pocit, že žijeme své poslání. Hlavně a především – budeme mít šťastný život. A o to přeci my všichni usilujeme, nebo ne?
Ale jak to udělat, když jsou teď všechna jógová studia zavřená? A jak začít co nejdříve, dokud máte motivaci? Jedno řešení pro Vás mám … Co využít online jógové lekce, které jsme pro Vás připravily s mou kamarádkou a kolegyní Jiřkou Mikuleckou? Nemůžeme jógovat ve studiu a tak jsme alespoň připravily online projekt, díky kterému se můžeme propojit na dálku. A jógu si užít, na část starostí na chvíli zapomenout, a postupně i díky józe najít sebe v této době.
Jiřka nejenže Vás provede jógou, ale dá Vám spoustu nápověd, jak pracovat se svým tělem i myslí. Kdo ji znáte, tak víte, že to je úžasná bytost.
Jak to funguje? Vyplníte registrační formulář ZDE, uhradíte platbu a do e-mailu dostanete následujících 6 týdnů každé úterý a čtvrtek lekci jógy, kterou budete moct cvičit s celou rodinou třeba i opakovaně, a to po právě po dobu následujících 6-ti týdnů.
Adéla
Co zažívají naše skupinové výpravy v jednom dni? Po zdárné aklimatizaci samozřejmě hodně věcí 🌴 Třeba …. ráno zajít na trh pokoupit hadí ovoce na svačinu, pozdravit rybáře a vybrat si rybku na večeři 🐠, zajet obdivovat sochu mýtického Garudu i Višnu – sochu vyšší než je Socha Svobody … po obídku se pokoupat v tyrkysovém moři (ano, i takové je Bali, když víte, kam vyrazit) 🌊 a navečer se zajít pokochat výhledy z chrámu na skále. Výletní den zakončit balijským tanečním vystoupením nebo rovnou západem slunce s drinky v ruce ☀️
aklimatizace v hotelu
rybí trh v Jimbaranu
pláž Melasti
s balijskými tanečnicemi
chrám na útesu Uluwatu
západ slunce na pláži
Některé dny držíme ve jménu výletu po západním pobřeží Bali. Když se zrovna neučíme surfovat, ukázujeme, jak se na Bali (na jediném místě) rozmnožuje spirulina. Ochutnávat tuhle řasu je jen pro odvážné, někomu to po čase začne chutnat 😃 Tahle superpotravina je hudbou budoucnosti, víte o ní? 🦠
Na západě nelze nevynechat mořský chrám Tanah Lot… a jeho legendární trhy. Ehm, jak myslíte, že to vypadá, když se 9 ženských vrhne do spáru natěšeným prodejcům? 🙆♀️
☕️ Odpolední káva v zeleni musí být, líbí se nám v hotelu z kontejnerů Joshua District, nejenže báječné je vše z menu, výhled do rýže je k nezaplacení 😍 Po cestě domů podnikáme nálet na trh s místním ovocem, protože balijský večerní mejdan bez dračího ovoce jako by nebyl 🍍🥭🍌
občas i surfujeme
rýžové pole
západ slunce v Canggu
Jeden den, dva ostrovy a jako bonus ho máme o hodinu delší 🙌 Po ranním loučení s naším šéfkuchařem následoval výlet na rýžová pole Jatiluwih, která jsou zapsaná v UNESCU 🌾 Ale předtím jsme stihli vyměnit peníze ve směnárně tak, že polovině z nás stihnul naskočit výhodnější kurz 😃 To nevymyslíš 🤷🏻♀️ Dneska jsme ťapali nahoru dolů, nakoupili rýži bílou, hnědou a černou pro všechny kamarády i známé, potkali českou skupinku a balijce který uměl česky pomalu líp než my a k tomu jsme stihli v rejži na konci světa pořídit pro změnu další suvenýry, …. 😅
🍲 Obědová vitrínka se stává oblíbenou klasikou a to včetně sambalu👌🏻Však já tu všechny naučím jíst pálivý jídla 🙅🏻♀️
Vyhlídková jízda na Jávu snesla:
– jedno překlopený auto 🙏… podařilo se to jedné české rodině – stále platí že tady bez místního řidiče ani ránu! 🚗🚗
– ochutnávku citrónový trávy
– pohřební ceremonii
– na sto opic a jednoho velkýho pavouka
– motorkáře vezoucího kolečko s pískem neboli trakař nebo jak se to řekne 😅
– a mnoho dalšich unikátností, který k Asii prostě patří
🚢 Na trajektu při převozu na Jávu nás kapitán pozval do pilotní kabiny, měli jsme velmi VIP plavbu 🛳 A pak už jen následoval kávový dýchánek, smažený banánky, avokádové džusy s živou muzikou 💃🕺🏼
rýžové terasy Jatiluwih
čas na svačinu
rýže kam se podíváš
Kdo má rád aktivní turistiku, rozhodně by neměl vynechat noční trek na sopku Kawah Iljen 👌🏻 Po půlnoci vyrážíme vstříc dobrodružství, se snídaní sbalenou na cesty a dvou hodinkách spánku jsme se natěšení vydali na unikát vychodní Jávy – sopku Iljen ⛰ 9 dobrodruhů, adrenalin, zvědavost skupiny a odvaha to zvládnout pokořila únavu, jakoby lusknutím prstem všichni zapomněli na venkovní teplotu deseti stupňů a nemohli dočkat výšlapu na sopku 🌄 Naše nejstatečnější účastnice měli přes 60let a nebáli se ničeho ani minutu! 🙋♀️ Tomu se říká odvaha a inspirace pro všechny, kteří mají v hlavě všelijaká ALE ‼️
Pochodovali jsme s dobrou náladou až na vrchol a do kráteru sopky, ve kterém je největší kyselé jezero na světě a kde se síra těží doslova a do písmene ručně 💦 Nosiči nosí náklady síry přes rameno i o váze 75kg a kličkují po kráteru sopku jako kamzíci. Velikej obdiv. Za kilo síry dostanou v přepočtu 1,6Kč. To člověka přiměje ještě víc si vážit všeho, co už má 🙏 Že je tohle neskutečnej zážitek je pravdivej fakt a těžko popsat, co všechno se na trase odehrává.
Měli jsme štěstí, sirné výpary nás pustily do kráteru a my měli možnost spatřit světový unikát (který je už jen na Islandu) – modré hořící plameny 🔥 A taky nejkyselejší jezero na světě uložené v kráteru sopky 💦
Po návratu do tábora už zbýval jen zasloužený relax v jávských horkých lázních👌🏻 Ale aby zážitků nebylo málo, jednou jsme narazili na požár v lese, kterej spálil všechno, co potkal. A kdyby se nám nepodařilo projet, museli bysme jet obklikou, což by nám zabralo dalších 10 hodin cesty. Tak přátelé, i toto je Jáva.
Jak poznat Jávu ještě blíž než pohledem místních obyvatel…? Vesnický život tady je prostý, ale za to se všichni můžou rozdat i z toho mála, co mají ❣️ Ručně vyrábějí slané křupky, hudební nástroje ze souboru gamelan, misky z kokosového dřeva, tempeh a další. Děti z vesnice se baví tancem a hraním na hudební nástroje, trénují vystoupení z Rámajány,… každý den tu pro místní obyvatele vypadá víceméně stejně. Bojem o přežití, ale za to s velkým a upřímným srdcem ❣️
Když nám Javánka uvaří naprosto luxusní večeři, kterou jedí vesničani doma každý den, vypadá to následovně: domácí tempeh, tofu, ryby v banánovém listu, rýže s kokosem a kopce zeleninového salátku. A taky casava nasladko s domácím kokosovým sirupem, která se nedá koupit v žádném warungu 👌🏻 Pro kokosy nám zbytek rodiny leze na palmu, tady mají poctivý ořechy – v každém je tak litr vody. Je to paráda a hostina jako pro krále. Děkujeme Jávo ❣️🌴
Jáva
Jévské vesnice
Chtěli jsme vyrážet v 5 ráno a jet hledat leoparda, ale nikdo by nás nepustil dovnitř, tak jsme si hodinku navíc přispali a vyrazili se snídaní zabalenou na cesty vzhůru dobrodružství. Namísto leoparda jsme v džungli narazili na obří peroucí se varany 🐊 Poslouchat neznámé zvuky v džungli je prý pro většinu cestovatelů větší adrenalin než jít na sopku 🦖
🌊 Když nám bylo vedro, zahučeli jsme do balijskýho moře, aby nám opice mohli z batohu ukrást vodu. No, ještě že jsem to říkala, že, hlavně u sebe nemít žádné jídlo a žádnou vodu 😁 Odpoledne tedy zavřšujeme koupáním, šnorchlováním a relaxem na pláži, protože to se taky musí ☀️ Občas jen tak odpočívat …
Často slýchávám od klientů “na tu loď nevlezu!”. A hele, všichni jsou ráno v 6 na značkách, protože kdo by si nechal ujít východ slunce na moři 🐬🐬 Delfíni ve volné přírodě jsou totiž dobré lákadlo, které za to stojí! Ranní meditace na moři, jak já tomu říkám, je krásným startem do nového dne 🌊☀️ Ikdyž dojet na místo jejich výskytu občas trvá, ranní větřík příjemně češe vlasy a výhledy jsou k nezaplacení. Je to trošku o štěstí, jak často se vynoří a kde, ale na nás se vždycky usměje.
Když máme chuť na výborný kafe a dort, tak na něj jdem 🎂☕️ Když chceme meditovat, jdeme do na jógu nebo se schováme do rýžovýho pole 🧘♀️ Když máme chuť na drink 🍹 a dobrý jídlo, je z čeho vybírat 🍲 Dalo by se říct, jsme zpět v civilizaci 😁
Na výletech míváme to štěstí, že často narazíme na významnou ceremonii. To všechny opět o kousek blíž přiblíží k hinduismu. Ženy se zapojují do výroby obětin, muži do karetních her a pití araku.
Silné jsou také koupele v posvátných pramenech, každý si na něco příjde a něco odevzdá. Neptejte se jak, ale funguje to. 🌊
Když zamíříme na chrám Besakih, matku všech chràmů, nejsvětější místo pro balijce, je to také zážitek. Tento chrám je význámným poutním místem, kam se každý den sjíždějí místní, aby zde provedli ceremonie. My vždy využijeme možnost na tomto symbolickém místě prožít ceremonii vedenou svatým mužem a přiblížit se zase o krok blíž k balijským bohům❣️
S poznáváním nového přichází nový pohled na život a naší každodennost, celá řada uvědomění, změn a s ním i pocity pokory a vděku. Indonésie je kout země, kde vás lidé vítají s otevřenou náručí a myslí to zcela upřímně. Velmi rádi se tam vracíme, za lidmi, kulturou, klidem a tím vším, co k tomu patří.
Naše další výpravy na Bali a Jávu budou v roce 2021. Už teď se na ně těšíme, proto to bude jako vždy bohaté, dobrodružné a plné silných prožitků. Pokud byste se na cestu s námi rádi přidali, budeme moc rádi.
Nyní v době cestovatelského nečasu přemýšlím stále více, jak Vám moje oblíbené Bali přiblížit. Již před několika lety vznikl nápad podpořit místní balijskou rodinu mé kamarádky Wayan (nechá si říkat Vendy), která prodává ručně vyrobené náramky a náhrdelníky neboli maly. Ty vyrábí ručně s pomocí celé své rodiny po nocích.
Vždy, když jsem na západním pobřeží Bali sama či s klienty, jdu Vendy pozdravit a podpořit, udělat si radost sobě i mým přátelům a členům rodiny.
A tak, od roku 2017, vyrábí Vendy maly a náramky i pro mě, v podstatě na míru. Mám z toho radost hned na dvakrát – tím, že podpořím jednu balijskou rodinu a pak také že udělám radost i ve svém okolí. Díky tomu mají i mí přátelé kousek Bali vždy u sebe.
Tuto možnost dnes nabízím i Vám všem ostatním. Ve velmi omezeném počtu mám poslední kusy mal a náramků od Vendy. Jsou nabité pozitivní energií kouzelného balijského ostrova a pokud budete chtít, ráda Vám do nich vložím i Vaše osobní přání (umím tak trochu čarovat) 🙂
Všechny maly i náramky jsou vyčištěny harmonizujícími krystaly.
RUDRAKSHA
Bylo zjištěno, že přírodní elektromagnetické účinky semen rudrakshy zlepšují koncentraci a duševní odolnost. Rudraksha má pozitivní vliv na činnost srdce, zlepšení stavu nervů a výborně působí na zmírnění stresu, depresí, úzkostí, bušení srdce a vysoký krevní tlak. Vyrovnává energie všech čaker. Nositel těchto korálků je schopen dosahovat svých cílů rychleji.
Rudraksha působí jako energetický štít, ve kterém se odráží naše energie zpět do sebe sama. Díky tomu je ideálním talismanem především na cesty, jelikož nás chrání před okolními vlivy, pomáhá nám usnout v jakémkoliv prostředí a dokonce i prý správně trávit cizí jídlo.
Cena maly 550Kč/ks.
LÁVOVÝ KÁMEN
Lávový kámen je známý jako silný ochranný amulet a zdroj energie. Je přiřazen elementu země, má tedy pozitivní vlastnosti mužské energie jang – dodává energii.
Dokáže rozproudit vaši vlastní energii a radost ze života. Uklidňuje emoce. Odjakživa se používá jako ochranný amulet před nemocemi, únavou, depresí a nechutí do života. Ukrývá v sobě sílu z nitra země. Může vám pomoci čelit všem nástrahám každodenního života. Kromě energie dodává i sebevědomí a vášeň.
Je symbolem síly, posiluje sexuální energii, mezilidské vztahy i plodnost. Dodává pocit harmonie, svému majiteli přináší pozitivní energii a unavené mysli svěžest. Je obzvlášť silný ve spojení s rudrakshou.
Cena 600Kč/ks (poslední kus se symbolem hamsa)
Mala č. 1 – fialová Mala č. 2 – oranžová (4 kusy) Mala č. 3 – tyrkysová světla (vlevo)
Mala č. 4 – lávový kámen s Buddhou (2ks) Mala č. 5 – čakrový lávový kámen Mala č. 6 – černá
Mala č.7 – modrý minerál Mala č. 8 – duhová (2 kusy) Mala č. 9 – fialová
Mala č. 10 – dřevěná pánská Mala č. 11 – čakrová s Óm Mala č. 12 – dřevěná černá pánská
Vybrali jste si? Napište mi na email adela@essenceforlife.cz nebo WhatsApp +420 737 575 688 a domluvíme se na předání.
SANTALOVÉ DŘEVO
Je silně ochranné, zahání negativitu a je vhodné, pokud se potřebujete uzemnit. Santal byl uctíván po celá staletí jako nejsvatější z posvátných stromů. Jeho jádrové dřevo produkuje vysoce cennou esenci.
Dokáže tlumit rozhněvané emoce a napomáhá vnitřní stabilitě a pocitu bezpečí. Je zasvěcené hinduistickému bohovi Ganeshovi. Majiteli napomáhá překonávat překážky a vytvářet nové příležitosti. Účinek maly se santalového dřeva můžete umocnit použitím esenciálního oleje či vykuřováním dřívek santalu.
Cena maly 500Kč/ks.
Mala č. 1 – tyrkysová s Buddhou Mala č. 2 – červená Mala č. 3 – zelená
Mala č. 4,5 – růžová Mala č. 6 – modrá s Buddhou Mala č. 7 – červená s Buddhou
Vybrali jste si? Napište mi na email adela@essenceforlife.cz nebo WhatsApp +420 737 575 688 a domluvíme se na předání.
Náramky z Bali
Náramky z Bali Vám mohou vykouzlit úsměv na tváři a vždy připomenout božský, kouzelný ostrov s pozitivní energií. Jsou z léčivých kamenů, které nejenže ozdobí Váš outfit, ale také dodají dobrou náladu a zharmonizují vše potřebné.
Cena náramku je 250Kč/ks
Náramek č. 1 – rudraksha + serpenit Náramek č. 2 – lávový kámen Náramek č. 3 – rudraksha + mix minerálů
Náramek č. 4 – lávový kámen Náramek č. 5 – mix minerálů Náramek č. 6 – magnezit + rudraksha
Náramek č. 7 – rudraksha + růženín Náramek č. 8 – červená Náramek č. 9 – rudraksha s korálky
Vybrali jste si? Napište mi na email adela@essenceforlife.cz nebo WhatsApp +420 737 575 688 a domluvíme se na předání.
Věřím, že třeba tímto způsobem může mít každý z nás kousek Bali vždy u sebe. Náramky a maly od Vendy Vám mohou připomínat tento úžasný ostrov, kam byste se jednou chtěli rádi podívat nebo třeba také místo, které si navždy chcete uchovat v paměti, protože Vám tam bylo dobře.
Věřím, že se tam opět společně podíváme.
Adéla
Další články z cest a ze života můžete číst na mém blogu.
Můj příběh o tom, jak jsem se dostala Bali a jak jsem začala podnikat, naleznete v tomto článku.
Tento největší balijský svátek, takzvaný Den ticha a klidu, je zároveň hinduistický Nový rok. Připadá na první březnové novoluní, proto se toto datum každoročně mění. Balijský kalendář je zcela jiný, tvoří ho 6 měsíců a má celkem 210 dní. Každý týden v roce má odlišný počet dní, každý den je v podstatě něčemu zasvěcen a je vhodný pro určité rituály a situace. Balijci si zakládají na dodržování svých náboženských tradic, úctu bohům a démonům projevují na každém kroku.
Balijci věří, že v tento den nad ostrovem krouží zlí démoni a duchové a pokud by někoho na ostrově uviděli, usídlili by se na něm. Pakliže démoni nikoho nespatří, odletí pryč. Proto je během tohoto svátku zakázané vycházení ven, všichni Balijci včetně turistů musí zůstat doma a také je (a to i za běžného provozu bez pandemie) uzavřeno mezinárodní letiště. Je zakázáno rozdělávat oheň a používat elektřinu, takže se v podstatě nesmí vařit nebo koukat na televizi. Po setmění je zakázáno svítit, aby si démoni mysleli, že je ostrov neobydlený. Zakázané je také pití alkoholu a jakákoliv zábava.
V rámci současné celosvětové pandemie vzniklo toto nádherné video (video je bohužel v angličtině), které přináší vzkaz od svatého balijského kněze pro nás všechny, nabádá nás k zamyšelní se nad světem a souhrou okolností světové pandémie, ztišení a NYEPI.
Ve večerním čase balijského nového roku probíhají na ostrově Bali obrovské oslavy. V průvodech jsou za zvukového doprovodu indonéského hudebního souboru gamelan na bambusových nosítkách neseni velké ručně vyráběné sochy zvané Ogoh-ogoh reprezentující zlé démony a duchy. Po celém ostrově jich je něco kolem 5000. Tito démoni jsou v závěru dne s velikou slávou páleni a vhazování do moře. Všichni se radují, slaví a jako znovuzrození vstupují do nového roku.
Další den tzv.Ngembak Geni, se životy všech navrací postupně do normálu. Provádějí se náboženské rituály a žádá se o odpuštění za minulé činy. Právě tak začíná a může přijít vše nové.
zdroj fotografií: http://ubudnowandthen.com/
Tomuto krásnému a významnému svátku předchází celá řada příprav a opatření, do kterého se opět zapojuje celý ostrov. Jedním z nich je očista zvaná Melasti, která čeká každého Balijce. Řada místních rodin provádí čištění domácností, jezdí na pobřeží k moři, kde provádí očistné ceremonie. Do této kompletní očisty spojené s příchodem nového roku se zapojují celé rodiny a komunity. Společně také po dlouhý čas ručně vyrábí již zmiňované masky Ogoh-ogoh nebo si symbolicky malují obličeje démonskými motivy. Je to celé nejen parádní podívaná, ale také vlastně kompletní oslava znonuzrození.
O tom, jak dny čištění Melasti probíhají, Vám napíšu příště. Máte se na co těšit, balijská kultura je veliká studna zajímavostí.
Sledujte můj blog https://www.essenceforlife.cz/blog/ a newsletter.
Přeji Vám poklidný čas, se sebou samými.
Adéla