Nekonečné listopadové mlhy jsou pro mne časem, kdy je třeba vyjet za sluncem a dobít se na dlouho zimu. Loňský přelom listopadu a prosince jsme trávili na Madeiře, koupali se v oceánu, užívali si slunce, pikniky, sami sebe… bylo to tak moc příjemné, Madeira je celoročně skvělá (pokud se na ni chcete vydat s námi, ve skupině, mrkněte na plán našich skupinových cest, nebo vám ráda pomohu naplánovat vaši cestu po Madeiře ve vlastním termínu)! Ten nádherný a slunečný čas jsme si chtěli zopakovat i letos. Ale tentokrát už o kus dál. Konečně jsem vnímala, že je ten správný čas vyrazit do exotičtější destinace. Tento rok nás cesta zavedla na západ, do dalekého Karibiku, konkrétně do Dominikánské republiky.

A tak, pokud jste rodiče nebo i bezdětní a uvažujete vydat se do této destinace, věřím, že naše cesta vám bude inspirací. Sepsala jsem všechno, co vám může pomoci při rozhodování. Věřím, že i s dětmi vycestujete do exotiky a dovolenou si taky užijete! A pokud nemáte děti a chystáte se na cestu, věřím, že nekteré rady a tipy se vám budou také hodit. Šťastnou cestu!   

část 1                                                                                                    

Co všechno předcházelo našemu rozhodnutí vycestovat do Karibiku s dítětem? 

Už jsem začala mít choutky na něco víc odlišného, než je Evropa. Ta nám sice na cestách zaručuje velkou jistotu a stabilitu, ale tak nějak ne úplně žádnou novotu – nemyslím tím, že není krásná, my jen máme rádi tu pravou exotiku, džungli a divokou přírodu, oceán a poznávání zcela odlišných kultur a zvyklostí. Pravou taky je, že po narození našeho dítěte není už cestování do exotiky tak spontánní a výběr destinace nezáleží jen na nabídce akčních letenek (jako tomu bylo dřív). Ba naopak, je to docela oříšek, který v případě cesty za oceán už i my rozlouskáváme doma dlouho, postupně a s rozmyslem.

Nově také zohledňuji ještě jeden fakt. Při výběru destinace se čím dál tím víc řídím INTUICÍ a voláním jednotlivých míst. Je to něco, co se nedá vysvětlit rozumem. 

Místa, která mne volají, se mění i v průběhu roku. Zjevně podle mojí aktuální vnitřní potřeby, která je i mně často významově skrytá. Krátce řečeno, pro tentokrát jsme měli vlivem okolností a mých niterných pocitů několik favoritů. Když zužím výběr na „tři hlavní krále“, bylo to Mexiko, Martinik a Dominikánská republika. 

…jak se nakonec rozhodnout?

Ve chvíli, kdy se bavíme o cestování s dětmi, je mým hlavním kritériem a tedy jedním velkým sítem pro finální rozhodnutí kam vyrazit, let samotný – jeho délka, odletové a příletové časy, délka čekání v přestupní destinaci, pohodlí v letadle, atd. Kvalita má přednost před kvantitou. Samozřejmě, vše s ohledem na to, aby se cesta zvládla v pohodě a s úsměvem s malým dítětem (v našem případě byly dceři necelé dva roky). Výhodu máme velikou, naše dcera je po nás, miluje cestování a je to do letadla fajn parťák. My jsme na cestách v pohodě, takže se nám na ní vždycky podařilo přenést naše nadšení, těšení se a dobré naladění během cesty. V letadle je pak pohodářka, kterou baví lítat letadlem. A to nám hodně celé ulehčuje letání i celý průběh cesty. Všechny naše cesty od jejího narození do dvou let – 4 lety, z toho 3 na Madeiru a 1 do Řecka, vždycky proběhly na jedničku 🙂 

Jak už je zjevné z titulku, volba padla nakonec na Dominikánskou republiku. Rozhodujícím důvodem byla opravdu délka a pohodlí letu, konkrétně té delší části z Paříže – ta trvala „pouhých“ 9,5hod směrem tam, 8hod cestou zpět. Let Praha-Paříž trvá jen hodinku a půl, časy v přestupní destinaci jsme zvolili ty nejkratší možné. Lety jsem zkoumala i tak, aby odletové časy co nejlépe vyhovovaly našemu režimu spaní. Sakum prásk, vyšlo nám nějakých 12hodin na cestě během každé cesty (třeba oproti 17ti hodinám při letu na Bali). Za naši rodinu shrnuto – to se s malým dítětem dá zvládnout.

Ve výběru letenek a zvažování destinací jsme leželi vážně dlouho. Mexiko nás sice kulturou a svou rozmanitostí oslovovalo víc, ale 11ti hodinový let z Vídně mě odradil už na začátku. Škoda. A ikdyž Martinik se zdál být více dobrodružným místem než Dominikánská republika, neoslovily nás možnosti ubytovacího zázemí.

Pozitivní mysl a nadšení, těšení se na dobrodružství vyhrává a pečlivě odbourá všechny pochybnosti během cestování. 

Zde si dovolím malou vsuvku a  TIP pro rodiče na cesty. Pokud VY jako rodiče JSTE V POHODĚ a vaše vnitřní nastavení o řešení situace –  tím může být právě daleká cesta a dlouhý let, zvládnutí přestupů a prostě toho všeho, celého dne NA CESTĚ v LEHKOSTI a HRAVOSTI – odráží nastavení a náladu vašeho malého dítěte. Tedy, zde opravdu platí, veselá maminka  = veselé dítě. Zkuste to. Občas to může drhnout a ne vždy je posvícení, ale když se na to víc zaměříte a zapracujete si se svými strachy a limitujícími přesvědčeními, uvidíte, že se můžou dít zázraky.  

KARIBIK na dosah

Co se Vám vybaví, když se řekne Karibik? Blankytné moře, Piráti z Karibiku, klid a pohoda v plavkách. Mně něco takového. 

Karibik byl už od malička sen mého muže. V dětství byl s rodiči na Barbadosu a od té doby si přál navštívit Karibik znovu, hlavně kvůli moři, šnorchlování, freedivingu a koupání. Mne osobně táhlo do Dominikánské republiky nějakou dobu něco zcela jiného. LARIMAR, je to takový přenádherný oceánský kámen, minerál těžící se pouze v tomto místě na světě. A pak druhá věc – VELRYBY. A taky trochu džungle. Každý z nás jsme měli svůj důvod a PROČ se těšit na dovolenou v Dominikáně. Dovolenou v ráji, kterou jsme si po dvou letech malovali jako další dobrodružnou, poznávací, plnou nových chutí a objevů. Kdo by se netěšil do KARIBIKU! 

část 2                                                                                            

3,2,1 a LETÍME do Dominikánské republiky

„Snad máme všechno, co potřebujeme. Na takovou dalekou cestu by byl pešek nechat doma pas nebo zapomenout vyplnit příjezdový formulář.“ Všechny formality splněny, na odbavení nás díky Premium Economy vzali přednostně a protože všechno klaplo, bylo to jasné – letíme do Karibiku! Po těch různých kovidových patáliích na letišti a formulář všeho typu a pak i mých zkušenostech, kdy jsem neodletěla, jsem vždycky trošku ostražitá s tím, jak to na letišti dopadne. Dobře to dopadlo! Uf! Tak vzhůru směrem k letadlu, přes salónek a dětský koutek v něm. Tak si vždycky krátíme dlouhé čekání na letadlo, s pitím, jídlem a hračkami jde prostě čekání líp 🙂 

No a let? Do Paříže to je naprostá pohoda, ani se nemusím zmiňovat, pro nás taková jednohubka. Dokonce byla letuška z naší zóny tak moc milá, že nás nechala prohodit se s pánem sedícím za námi, abychom měli celou trojku pro sebe. Jak milé a příjemné! Hodinka a půl na přestup v Paříži nám stačila bohatě, ikdyž některá značení jsou trošku matoucí, byli jsme u odletové brány za 20 minut. A měli jsme tak ještě hodinku k dobru na kafe a relax. 

Co dál stojí za zmínku byla fronta do našeho letadla. Nalítala jsem se celkem dost do Asie, ale takovou frontu, to jsem vážně ještě neviděla. Měla snad kilometr bez pardónu! A představte si stát v ní s dítětem, který neposedí a kterýmu ještě nevysvětlíte, že musí poslušně čekat ve frontě. A tak jsme i zde opět využili naši „přednost v jízdě“ a všechny čekající předběhli. Jakou moc má to rozkošné Premium Economy. Nikdy mně nenapadlo, že tuhle letenkovou funkci tak ocením 🙂 s dětmi se vážně mění všechno. 

 A teď nejzajímavější část a všechny dotazy na mne často směřované – jak jsme zvládli let? Zvládli úplně v pohodě! S knížkou, hračkami, svačinou, telefonem, pohádkou (v letadle žádný omezení a zákazy plané doma pro dobro nás a lidí kolem neexistují), blbnutím na sedačkách, nekonečnými procházkami po letadle. To samé pořád dokola a na střídačku, aby jeden mohl vždycky odpočívat. Závěr letu si Andělka dopřála spánek a to nám hodně pomohlo přečkat poslední 3 hodinky. Take ale řeknu, žei jájsem měla jednu slabou chvilku a v půl letu jsem měla pocit, že už tam musíme být. Ale byl to jen okamžik, který jsme překonali a jelo se dál. A uteklo to nakonec. Vždycky to uteče.

Opět jen potvrzuji, pokud se člověk pozitivně naladěný, bezproblémový průběh je zaručen. Znamená to ale také třeba to, že čas pro odpočinek není, veškerá pozornost jde na dítě. Nonstop. Protože v tak malým prostoru (sedačky, letadlo, ohled na ostatní cestující) to nejde jinak. Ale zvládnout se to dá.   

část 3                                                                                                                                                                                                  

Má cestovatelská duše opět ožívá. Jsme v Karibiku. 

Bayahibe – Dominicus

Malé poklidné letovisko s několika hotelovými resorty, soukromým ubytováním a privátní residencí (rozuměj – uzavřeným komplexem s byty na pronájem, které pro ty bohatší místní Dominikánce slouží i k trvalému bydlení), ve které jsme bydleli my. Najdete zde jednu veřejnou pláž a několik restaurací, jedno lokální bistro, obchody s potravinami i suvenýry, výbornou lokální kávu z místní pražírny (majitelka je Francouzka). Žije zde poměrně velká italská komunita, uprostřed městečka je italský krámek, u kterého lze pořídit ovoce přímo z auta od místního farmáře. Motorku i auto měli půjčené z místní italské půjčovny Gekko a vše proběhlo bez problémů. Až na vyšší ceny rozhodně doporučuji! Chodili jsme na výborné italské presso do místního krámku a pozorovali ruch v ulicích. I v této daleké exotice si člověk může dopřát kus domovské Evropy, jak vtipné a zároveň milé 🙂 Městské lelkování jsme si často zpříjemnili kokosovými nebo maracujovými nanuky, pokoupili jsme tu vždy zásoby ovoce a jídla do apartmánu a pokračovali v relaxu u vody. 

Výběžek Samaná – džungle, divokost, opravdovost 

To jsme ale nevěděli, že tu pravou – nám bližší – Dominikánu teprve zažijeme. A to o kus dál, v severnější části ostrova, na výběžku Samaná. Tam jsme zamířili po necelém týdnu na jihu. Naše další zastávka byla ve vesnici Las Galetas. Nakonec jsme motorku vyměnili za auto a vydali se vstříc dalšímu dobrodružství. Zajištění privátního transferu tam a zpět by nás totiž vyšlo na skoro ty stejné peníze.

Naše ubytování bylo v malém domečku v příjemné zelené ulici plné evropských expatů. Bydleli jsme v krásné zahradě nedaleko oceánu. Díky bohu jsme měli k dispozici auto a měli jsme tak možnost poznávat okolí.

.Ale taky hlavně to, jak to je, když se člověk rozhdně žít v Dominikánské republice.
Naši hostitelé byli Češi, česká rodinka se dvěma dětmi, která na ostrově neplánovaně zakotvila. Když se člověk dostane do takového prostředí, je to ten nejlepší způsob, jak se seznámit s lokálním životem. A my si to díky rodinnému zázemí, skvělé péči a množství společných aktivit moc užili.

Proč jet na poloostrov Samaná?

Ve mně osobně zanechal poloostrov Samaná nejkrásnější vzpomínky na Dominikánskou republiku a to především díky své divokosti a opravdovosti. Když jsme projížděli ze západu na úplný východ (naše cesta mířila na úplný cíp poloostrova), míjeli jsme malé vesničky, lokální pouliční prodejce, džungli s horami v pozadí, krávy a koně mezi kopci jako z Telletubies. Všude byla neskutečně krásná zeleň.
Už jen cesta samotná z jihu přes vnitrozemí na sever byla pastva pro oči. Na poloostrově Samaná může člověk vidět místní příbytky, zcela obyčejné chýše, ve kterých místní živoří. Ochutnat lokální jídlo z pouličních stánků, kterých není na ostrově zrovna hojně.

Tady uvidíte, jak se žije doopravdy, mimo hotelové komplexy. Já jsem vždycky za tuto zkušenost nejradši. Nejenže si člověk zvědomí to vše, co má a je velmi vděčný. Pro mně je právě toto ta pravá esence cestování. Vidět, ochutnat, zažít, prožít. 

A ikdyž v této oblasti už také funguje turistmus, tj. máte se kde ubytovat, platí se za lehátka na pláži a je možné si třeba taky koupit pečivo ve Francouzské bagetérii (ta je právě v Las Galetas), mají místní vesničky něco do sebe. Pro svou roztomilost, pro někoho nudu, dokážou nabídnout a ukázat ten opravdový život místních. Ve vybrané dny fungují místní diskotéky, každý večer je možné si sednout před místní lokál, popíjet s místními rum a kouřit doutník. Nebo třeba se můžete projet na koni po pláži. Těch maličkostí je tu mnoho, celé skládají krásný obrázek toho, jaká tu může být dovolená. A ikdyž je Dominikánská republika hlavně o plážování, všechny ty další drobnosti kolem umi vykouzlit krásné zážitky.

Když si to všechno přehrávám zpětně, bylo pro mě toto místo a pobyt v této části Dominikánské republiky tím opravdovým, tím, na co moc ráda vzpomínám a kam bych se znovu vrátila. 

Vzhůru na pláž

Vlastně by to byl docela hezký závěr, ale naše dovolená nebyla zdaleka u konce 🙂
Z poloostrova Samaná doporučím ještě dvě místa, která mě oslovila nejvíc. Je to pláž RINCON a pláž PLAYITA. Obe dvě mají totiž jeno společné, připomínají mi svou kompozicí Havaj.
O Rinconu se píše, že patří mezi nejkrásnější pláže světa a já to mohu jedině potvrdit. Když dojedete až na konec do zátoky, můžete si užívat překrásné výledy na blankytné moře a kopcovité pozadí národního parku. Když se půjdete projít až na úplný konec zátoky, za výběžek, zažijete silnou divokost oceánu ve vší parádě. O víkendu sem dochází řada místních užít si pláž a piknik, v týdnu se sem vydávají hlavně zájezdy z hotelů na jihu. Takové skupiny ale často stráví na místě tak hodinku času a putují dál. Pobýt celý den na tomto úchvatném místě rozhodně doporučuji! PS: a ještě jednu výhodu mát víkendová návštěva – můžete si koupit domácí kokosový chleba od místních žen, které procházejí pláží, my jsme si ho opravdu moc oblíbili! 
Podobnou parádu ale taky udělá roztomilá plážička Playita, která je v podstatě součástí Las Galetas a za mě má také úžasnou atmosféru. Příjemné koupání, skvělou piňa coladu připravenou přímo do kokosu, grilované kuře přímo od místních a překrásné západy slunce. Když máte štěstí, můžete si tu z vlasů nechat uplést i pravé lokální copánky. Toto místo vážně doporučuji nevynechat, bude se vám tu líbit.

Samozřejmě všechny další pláže, které jsme navštívili, mají své kouzlo, tyto dvě se líbili mně osobně nejvíc a vzpomínám na ně nejraději. 

Pokud jste spíš hotelový tip, doporučím vám ještě jedno místo – hotel Villa Serena. Má úasnou lokalitu, překrásnou zahradu s výhledem na oceán, báječně tam vaří a celá budova má dokonalé koloniální kouzlo. Tady jsme si užili den plný relaxu a bylo to naprosto dokonalé! Pokud chcete jen relaxovat a být, toto místo je to pravé.

Vzhůru na pláž

Vlastně by to byl docela hezký závěr, ale naše dovolená nebyla zdaleka u konce 🙂
Z poloostrova Samaná doporučím ještě dvě místa, která mě oslovila nejvíc. Je to pláž RINCON a pláž PLAYITA. Obe dvě mají totiž jeno společné, připomínají mi svou kompozicí Havaj.

O Rinconu se píše, že patří mezi nejkrásnější pláže světa a já to mohu jedině potvrdit. Když dojedete až na konec do zátoky, můžete si užívat překrásné výledy na blankytné moře a kopcovité pozadí národního parku. Když se půjdete projít až na úplný konec zátoky, za výběžek, zažijete silnou divokost oceánu ve vší parádě. O víkendu sem dochází řada místních užít si pláž a piknik, v týdnu se sem vydávají hlavně zájezdy z hotelů na jihu. Takové skupiny ale často stráví na místě tak hodinku času a putují dál. Pobýt celý den na tomto úchvatném místě rozhodně doporučuji! PS: a ještě jednu výhodu mát víkendová návštěva – můžete si koupit domácí kokosový chleba od místních žen, které procházejí pláží, my jsme si ho opravdu moc oblíbili! 

Podobnou parádu ale taky udělá roztomilá plážička Playita, která je v podstatě součástí Las Galetas a za mě má také úžasnou atmosféru. Příjemné koupání, skvělou piňa coladu připravenou přímo do kokosu, grilované kuře přímo od místních a překrásné západy slunce. Když máte štěstí, můžete si tu z vlasů nechat uplést i pravé lokální copánky. Toto místo vážně doporučuji nevynechat, bude se vám tu líbit.

Samozřejmě všechny další pláže, které jsme navštívili, mají své kouzlo. Tyto dvě se mně osobně líbily nejvíc a vzpomínám na ně nejraději. 

Pokud jste spíš hotelový tip, doporučím vám ještě jedno místo – hotel Villa Serena. Má úžasnou lokalitu s malinkou plážičkou, překrásnou zahradu s výhledem na oceán, báječně tam vaří a celá budova má jedinečnou koliniální atmosféru. Tady jsme si užili den plný relaxu a bylo to naprosto dokonalé! Pokud chcete jen relaxovat a být, toto místo je to pravé.

KEPORKAKOVÉ v akci

A další tip – proč se hlavně od půlky ledna do zhruba půlky března jezdí právě do Samaná. Hlavním důvodem jsou především VELRYBY, přesněji KEPORKAKOVÉ. Připlouvají se do těchto míst už stovky, možná tisíce let, pářit a (po roce) rodit svá mláďata. Je tak možné spatřit třeba právě velrybí námluvy v přímém přenostu.

Oblast samanského zálivu je nyní vyhlášena chráněnou přírodní rezervací a všechny turistické aktivity jsou přísně regulovány. Na výlet se tak můžete vydat jen s autorizovanou společností. Počet výprav je regulován, lodě i katamarány musí od veryb dodržovat bezpečnou vzdálenost a ve stejnou chvíli se nesmí k velrybám přiblížit více než tři plavidla. Vaše setkání s velrybou tak trvá maximálně půl hodiny, poté se musí prostor uvolnit pro další loď. I přes to je to ale krásný zážitek, který vám zůstane navždy. 

Las Terrenas

Trošku jiné prostředí, trošku jiné zážitky 🙂 Pokud bych měla vyprávět, jak nás Las Terrenas přivítalo, je to na další samostatný článek. Náš záměr byl přesunout se víc na západ a přiblížit se k jihu pro cestu nazpět k letišti. Pro další krátký pobyt jsme zvolili nakonec oblast Las Terrenas. Pokud bych toto město měla přirovnat k Bali, připomíná turistickou Kutu. Je to rušné letovisko plné restaurací, barů, obchodů a má taky jedno dětské hřiště 🙂 Několik dní mimo centrum pro nás bylo naprostým uspokojením, ukojením potřeb a příjemná změna prostředí. Pravdou je, že tady si člověk může dopřát chutě z celého světa a těch možností je opravdu hodně – mexickou, čínskou, italskou, sushi, italskou gelatérii a spoustu dalších místních dobrot. Tady jsme si i my dopřávali, užili si pláž i relaxovali v překrásném hotelu Samán boutigue. Zázemí je překrásné a klidné, zcela na okraji města. Centrum Las Terrenas je hodně rušné a klid byste tam stěží pohledaly. I tak ale pár dní na tomto místě úplně stačí. 

* Naše nejsilnější zážitky z Las Terrenas máme z dětského hřiště. To bylo jakýmsi středobodem večerního potkávání se místích párů, rodin a přátel. Jelikož přes den je na blbnutí na hřišti moc velké teplo, živáčka bys tam dohledal. Před den se tam na chvíli objeví jen pár turistů nebo náhodných kolemjdoucích. Všechno dění začíná hlavně až když se setmí. V našem případě to bylo po 18hodině. Kolem 19-20 hod bylo dětské hřiště jedna velká dětská scéna plná smějících se a řvoucích rivalitních místních dětí peroucích se o své místo. Na kolotoči, houpaččce, skluzavce, v životě. Ta jejich divokost nezná mezí. S fungováním na dětském hřišti v Česku se to nedá srovnávat. Ale beu to jako součást jejich kultury. Mají tak málo a aby něco dostali, musejí si své místo vybojovat. Jiná není. Bylo velmi zajímavé pozorovat místní rodiče, jak nechávají čas i děti plynout, nebo jak je neustále natáčí a fotí – jako kdyby v životě na žádném hřišti nebyli – a kdo ví – možná fakt ne. A hlavně, jak jsou všichni tak mladí že máte pocit, že táta je brácha a máma ségra. Opět zajímavá zkušenost. Ale pravdou je, že každá večerní návštěva dětského hřiště pro nás byla VELMI adrenalinovou záležitostí a museli jsme jí pokaždé završit v blízké gelaterii, abysme to rozdejchali a zaplácli si nervy… Kdyby jen Andělka toužebně neříkala každý den „hřiště, hřiště“ …

Setkání s místními dětmi v reálném životě

Naše nejsilnější zážitky z Las Terrenas máme z dětského hřiště. To bylo jakýmsi středobodem večerního potkávání se místích párů, rodin a přátel. Jelikož přes den je na blbnutí na hřišti moc velké teplo, živáčka byste tam pohledali. Před den se tam na chvíli objeví jen pár turistů nebo náhodných kolemjdoucích. Všechno dění začíná hlavně až když se setmí, tedy po 18té hodině. Kolem 19-20hod večerní bylo dětské hřiště jedna velká dětská scéna plná smějících se a řvoucích rivalitních místních dětí, bojujících o své místo. Na kolotoči, houpaččce, skluzavce, v životě. Ta jejich divokost nezná mezí. S fungováním na dětském hřišti v Česku se to nedá srovnávat. Ale beru to jako součást jejich kultury. Mají tak málo a aby něco dostali, musejí si své místo vybojovat. Jiná není. Bylo velmi zajímavé pozorovat místní rodiče, jak nechávají čas i děti plynout, nebo jak je neustále natáčí a fotí – jako kdyby v životě na žádném hřišti nebyli – a kdo ví – možná fakt ne. A hlavně, jak jsou všichni tak mladí že máte pocit, že táta je brácha a máma ségra.
Opět zajímavá zkušenost.  
Pro nás ovšem každá večerní návštěva dětského hřiště byla VELMI adrenalinovou záležitostí a museli jsme jí pokaždé završit v blízké gelaterii, abysme to rozdejchali a zaplácli si nervy. Ty děti jsou opravdu divoké. Kdyby jen Andělka toužebně neříkala každý den „hřiště, hřiště“ …

Dovolená all inclusive & Punta Cana

Kdo by nechtěl zažít dovolenou na jedné z nekonečných pláží v Dominikánské republice? 

Právě díky zázemí ohromných hotelových komplexů a díky cestovím kancelářím míří většina cestovatelů do Punta Cany. Hotely, které se v této lokalitě nacházejí, nabízí veškeré zázemí pro rozmazlovací, odpočinkovou dovolenou. Nezažijete zde žádné veliké dobrodružství, ale rozhodně je to příjemný odpočinek, který vás bude bavit, chcete-li především relaxovat. 

I naše poznávací dobrodružné dovolené často završujeme rozmazlováním. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Beztak jsme potřebovali vrátit auto a chtěli jsme se přiblížit k letišti. Po 10 dnech strávených na poloostrově Samaná jsme sjeli dolu do Bayahibe, tam jsme vrátili auto a pokračovali dál do naší poslední štace – do hotelu Deluxe Princess Punta Cana. Vybrali jsme si ho pro jeho barevnost a rozmanitost, jako jeden z mála nás zaujal. A co Vám budu vyprávět, služby hotelů v Karibiku mají úplně jinou úroveň než kdekoliv jinde. Řekla bych jediné – to musíte zažít! Chcete-li si připadat jako princezna na hrášku, vyražte do pěkného hotelu do Karibiku. Budete u vytržení, jak je o Vás postaráno. All inclusive je nesrovnatelný s Evropou, množství všelijakých restaurací nabízí chuťovou rozmanitost, soukromá kavárna a zmrzlinárna, denní i večerní zábavní program, plameňáci, kachny, želvy a v našem případě i mangrovy. Několik bazénů, dětský vodní svět, dětský koutek, vodní bary. Je toho opravdu mnoho, na co koukat, jak se s dětmi zabavit, co během dne dělat. Ideální luxusní tečka za dobrodružnou dovolenou!

PS – aby to zas nebylo všechno dokonalé …jedno mínus to tam mělo. Na pláži hodně foukalo, moře bylo plné řas a tak to nebyla idylická koupačka pro děti. Pro dospěláky a blbnutí ve vlnách to ale bylo super 🙂

Podrtrženo, shrnuto – dovolená v Dominikánské republice s dítětem je ta pravá volba. Tato destinace nepředstavuje žádné velké nebezpečí, zázemí i servis hotelů je na vysoké úrovni, strava není nijak výrazně chuťově odlišná ani pálivá, pláže i koupání jsou skvělé pro děti, stejně tak aktivity, které se dají na ostrově podnikat. Věřím, že toto místo si užijete. Nejeden cestovatel se do těchto míst zamiluje a nazývá ho rájem. Já mohu jedině souhlasit. 

Zajímá vás, jaká může být dovolená s jógou? Jedna jógová cesta proběhla nedávno na Madeiře, právě tam se sešla skupina úžasných žen. Madeira je kouzelným místem sama o sobě. Ve spojení s jógou dokáže být naprosto bezkonkurenční záležitostí! Lektorka Ivča sepsala svůj pohled na náš pobyt. Přečtěte si, jaké to bylo. Příště to může být přesně takové…a nebo ještě lepší 🙂

Sedím na terase bytu v malé České Březnici. Vlasy mi rozfoukává jemný vánek, vzduch je teplý a příjemný. Slyším zpěvy ptáků v okolí a zvonkohru cinkající libé zvuky a v mysli mám vzpomínky na Madeiru, na skvělý týden se skvělou partou cvičenek jógy a jednoho odvážného muže, který svoji manželku doprovázel.

Celá tato společná cesta začala milým setkáním s Adélkou z Essence for life a spojením společných záměrů. Jsem mimo jiné učitelka biologie a tělesné výchovy, lektorka jógy, Adélka vášnivá cestovatelka. Co tedy více dodat? Naše cesta začala pomalu nabírat podobu a směr.

Jen si představte: „Atlantický vulkanický masiv se zrodil před 20 miliony let, kdy se sopky ze dna oceánu po několika milionech let pohybu zvedly nad mořskou hladinu. Na gigantické rozměry původních sopek ukazují nejen jejich vrcholy (Pico Ruivo, 1 862 m), ale hlavně strmé podvodní propasti kolem ostrova, spadající do hloubek až 4 kilometrů.“ Kde jinde v Evropě než zde, lze vnímat hojnost přírody, kontakt se všemi živly a tím i možnost být sám se sebou s vědomím celistvosti a sounáležitosti s přírodou? A když se k tomu sejde opravdu velmi přátelská, otevřená a komunikativní skupina skvělých lidí, zapomenete rázem na vše, co vás vyvádí z rovnováhy, na stres, který zkrátka k životu vždy v nějaké podobě patří. Rázem se soustředíte na přítomnost, na svůj dech i své pocity, skrze jógu se s nimi učíte pracovat a nacházíte stále nové rozměry všeho.

Náš pobyt byl zaměřen na jógu jako cestu k celistvosti a na poznávání nádherné madeirské přírody. Turistika a výlety byly na denním pořádku. Leváda zde střídá levádu (jsou to obdoby našich šumavských vodních kanálů), skalní výběžky tyčící se nad oceánem jsou připomínkou dávných geologických dějů, rostlinstvo zde bujně roste a kvete, Madeira je tak nějak jedna velká botanická zahrada. Horské cesty a cestičky se vinou údolím, aby záhy strmě stoupaly vzhůru. K vrcholům, které se zdají na dosah, je nutné několikrát sestoupit a vystoupat. To, co z nich však uvidíte, je neopakovatelné. Jógové lekce byly tematicky laděné. Země, voda a oheň promítnuté do pozic stejně jako vzduch a prostor byly tím, co nám připomíná způsob, jak vnímat jednotu všeho. Ranní setkání za východu slunce vždy jemně probudila tělo i mysl, večerní lekce byly shrnutím celého dne. Radost, smích a nová přátelství byly vším, co tuto madeirskou cestu umocnilo.

Naše společné výlety směřovaly na výběžek Sao Lorenco, viděli jsme typické domky v Santaně, vystoupali na Pico Ruivo, prošli levádu 25 fontán. Viděli možné i nemožné (jen ty velryby nebyly ). Žasli jsme nad východy slunce, nad mocností vulkanických, převážně čedičových pohoří, koupali se v oceánu, užívali tady a teď. Týden bylo málo . Utekl jako voda a nezbývá než procházet množství pořízených fotografií, zastavit se ve vzpomínkách a těšit se na další setkání. Já věřím, že bude brzy!

Největší pocit vděčnosti je pak tento: Týden na Madeiře s Ivou byl balzám na duši i tělo. Atmosféra ostrova sama o sobě nabíjí energií, a když nás doprovázela tak pozitivní bytost jako je Iva, tak to byly opravdu bezkonkurenční dny. Věřím, že ti kteří se sem vydali s tak optimistickou jogínkou Ivou, budou z těch chvil stále a stále čerpat Věrka H.

Autoka textu: Iva Ceradská 

Přemýšleli jste někdy, jak to máte vy? Co vás na cestách baví? Za čím se chystáte, co si rádi užíváte? Sto lidí, sto chutí. Budu ráda za vaše komentáře. Dejte vědět. A užívejte si léto, ať jste kdekoliv!

PS : V pondělí letíme se skupinou na Madeiru a bude to boží. Všichni „účastníci zájezdu“ jsou super! Jestli nás chcete sledovat, sledujte Facebook – aktuální dění bude právě tam. A třeba vám to pomůže přenést se myšlenkami na chvíli na to místo s námi. Užívejte si krásné a veselé léto!

Těším se na Vás na viděnou, ve světe nebo i doma.
Adéla

Jaká byla naše expedice na Madeiru? 

Kolegyňka Bára pro Vás ve zkratce sepsala, jak vypadala naše průzkumná cesta na Madeiru. A rozhodně nutno podotknout, že se jedná pouze o výběr zážitků, protože celá další řada se jich buďto nedá popsat slovy a nebo je lepší je pouze vyprávět u skleničky portugalského vína 🙂 Jedno je ale jisté – tuto cestu jsme si užily na maximum a na všechny další výpravy jsme dostatečně připravené!

***

„Jak už mnozí z vás vědí, minulý rok na přelomu listopadu a prosince jsme se s partou holek vydaly na putovní cestu po Portugalském ostrově Madeira. Adél o této výzkumné cestě vyprávěla už několikrát na přednáškách, nicméně jsme obě toho názoru, že každý jsme jiný. Každý prožíváme stejné okamžiky jinak. Každý máme jiné cítění a tak proto píši tento článek.

Náš výlet začal dobrodružně už v Čechách. Šly jsme si jednou s Adél zaběhat a ona říká ,,hele, viděla jsem na netu výhodné letenky na Madeiru, nepodíváme se tam letos?‘‘ A protože u nás není čas vyčkávat, večer jsme už kupovaly letenky a plánovaly společné dobrodružství. Adél se následně zmínila o naší cestě mezi svými známými a najednou jsme byly 4.

Takže 4 ženy, které se viděly jednou v životě, vyrazily na 14 dní objevovat opěvovaný ostrov Madeira.

Stopover Lisabon – město, které baví

Spoustu lidí nás strašilo, že je na Madeiře opravdu krátká přistávací dráha. I když máme nalétáno až až, měly jsme i tak malinko bubáka v hlavě a tak jsme si cestu zpříjemnily dobrým Portugalským vínem, které jsme ochutnaly na tradičním trhu v Lisabonu. Zde jsme měly mezipřistání a pauzu 8 hodin. Lisabon je nádherné, historické město. Času mezi lety sice nebylo příliš, ale zamilovat se do hlavního města Portugalska jsme stihly. Všechny věříme už teď, že to nebyla naše poslední návštěva.

Přistání na Madeiře bylo jedno z nejčistších přistání, které jsem kdy zažila. Takže to byly jen fámy. Na Madeiru létají ti nejzkušenější piloti světa a musí meziročně plnit limit příletů a odletů právě na Madeiru, aby nepřišli o licenci (jsme se později dozvěděly od průvodkyně Lenky, která zde žije už 17 let). Nic méně ta dráha na pilířích, které vedou do moře? To je fakt podívaná.

No a jaká tedy byla? Madeira – takzvaný ostrov věčného jara.

A je to skutečně tak. Kupříkladu já jsem člověk, který miluje jak hory, sníh, zimu tak zároveň i teplo a moře. A tohle všechno Madeira nabízí. Takže možná pro mě ideální místo pro život? Věřte, že mě tahle myšlenka napadala každý den.

Nechci vám vše prozradit, aby jste i vy zažily ty krásy, které nabízí, ale něco málo zmíním. Procestovaly jsme celý ostrov. Nejen pro nás, ale i pro vás! Abychom vám předaly informace, zážitky a vy je pak mohli sdílet společně s námi.

Byly jsme tam v období, kdy jsou teploty prý nejnižší, ale i přes to bylo na jihu kolem 20-23°C ale v horách bylo i kolem 5-9°C takže je na vás, čemu spíše fandíte. Moře mělo 20°C. Jsme holky ze železa a tak jsme okusily sílu oceánu a bylo to teda opravdu osvěžující vzrůšo. V letních obdobích jsou teploty malinko vyšší a vše krásně kvete. Madeira je bohatá na přírodní krásy. Pohledy z hor na čistý a klidný oceán, nádherná údolí, levády, vodopády ale i neobvyklý vavřínový les, tropické lesy jako na Bali a další krásy přírody! Tohle je Madeira.

Madeira – takzvaný ostrov věčného jara. A je to skutečně tak!

Ale nejen v tom je portugalská Madeira specifická. Budete v úžasu, jak je všechno do kopce. Hornatý ostrov lemují klikaté, úzké uličky. Při jízdě autobusem ve vás možná hrkne ze strachu odvážných řidičů, kteří mají asi bohaté jízdní zkušenosti nic méně občas je to fakt o vlásek. A vlásek se vám možná i naježí při ochutnání tradičního nápoje Poncha, který jsme okusily s holkama a né jednou  na Vánočním trhu.

Celý ostrov žije hlavně turismem, takže se nemůžete divit, že hlavní město Funchal ,,zdobí,, samé hotely, nabídky s výlety, pouličními žebráky, umělci apod. Tak to prostě je. Avšak stačí vyjet kousek za město a vše je rázem jinak. Každý si zde najde to své.

A které zážitky mě bavily nejvíc a rozhodně je doporučuju? 
Pico Ruivo a to i když jsme měli počasí na draka! Levády a zas jen levády, ty treky jsou prostě boží! Projížďka na saních v Monte – to je prostě unikát. A všechny ty vyhlídky, který jsou kolem celýho ostrova.

Takže Madeira za mě? Ostrov, kde jsem se po týdnu cítila jako doma, měla jsem zde milované hory, moře, voňavé květiny a stromy, dobré jídlo a ještě lepší víno. Nebyla mi zima, ani vedro  takže k úplnému štěstí mi chybělo si přivézt celou rodinu a přátelé a bylo by to TOP!“

Vaše Bára

Chcete se přidat k další cestě na Madeiru? Aktivní průzkumná výprava nás čeká 17.-25.7. – informace naleznete ZDE.
Jógovou cestu na Madeiru pořádáme 16.-25.9., informace najdete ZDE.