Spojení Bali a Jávy je mé oblíbené. Ikdyž jsou oba tyto ostrovy součástí Indonésie, místní život i kultura těchto je odlišná. A mě velmi baví ukazovat vám jejich rozdíly.
Jelikož letošní dubnová dobrodružná výprava se odložila, připravím pro Vás alespoň několik vzpomínkových exkurzů do loňských výprav. A budu se těšit na další společnou cestu.
Držte si klobouky, jedeme na Bali a Jávu!
Co zažívají mé skupinové výpravy v jednom dni? Po zdárné aklimatizaci samozřejmě hodně věcí Třeba …. ráno zajít na trh pokoupit hadí ovoce na svačinu, pozdravit rybáře a vybrat si rybku na večeři , zajet obdivovat sochu mýtického Garudu i Višnu – sochu vyšší než je Socha Svobody … po obídku se pokoupat v tyrkysovém moři (ano, i takové je Bali, když víte, kam vyrazit) a navečer se zajít pokochat výhledy z chrámu na skále. Výletní den zakončit balijským tanečním vystoupením nebo rovnou západem slunce s drinky v ruce.
Některé dny držíme ve jménu výletu po západním pobřeží Bali. Když se zrovna neučíme surfovat, ukázujeme, jak se na Bali (na jediném místě) rozmnožuje spirulina. Ochutnávat tuhle řasu je jen pro odvážné, někomu to po čase začne chutnat 🙂 Tahle superpotravina je hudbou budoucnosti, víte o ní?
Na západě nelze nevynechat mořský chrám Tanah Lot… a jeho legendární trhy. Ehm, jak myslíte, že to vypadá, když se 9 ženských vrhne do spáru natěšeným prodejcům?
Odpolední káva v zeleni musí být, líbí se nám v hotelu z kontejnerů Joshua District, nejenže báječné je vše z menu, výhled do rýže je k nezaplacení Po cestě domů podnikáme nálet na trh s místním ovocem, protože balijský večerní mejdan bez dračího ovoce jako by nebyl.
Jak vypadají dny, kdy z Bali mizíme na Jávu?
Jeden den, dva ostrovy a jako bonus ho máme o hodinu delší. Po ranním loučení s naším šéfkuchařem následoval výlet na rýžová pole Jatiluwih, která jsou zapsaná v UNESCU. Ale předtím jsme stihli vyměnit peníze ve směnárně tak, že polovině z nás stihnul naskočit výhodnější kurz 🙂 To nevymyslíš. Dneska jsme ťapali nahoru dolů, nakoupili rýži bílou, hnědou a černou pro všechny kamarády i známé, potkali českou skupinku a balijce který uměl česky pomalu líp než my a k tomu jsme stihli v rejži na konci světa pořídit pro změnu další suvenýry, …. Obědová vitrínka se stává oblíbenou klasikou a to včetně sambalu. Však já tu všechny naučím jíst pálivý jídla :-)))
Vyhlídková jízda na Jávu snesla:
– jedno překlopený auto … podařilo se to jedné české rodině, stále platí že tady bez místního řidiče ani ránu!
– ochutnávku citrónový trávy
– pohřební ceremonii
– na sto opic a jednoho velkýho pavouka
– motorkáře vezoucího kolečko s pískem neboli trakař nebo jak se to řekne
– a mnoho dalšich unikátností, který k Asii prostě patří
Na trajektu při převozu na Jávu nás kapitán pozval do pilotní kabiny, měli jsme velmi VIP plavbu A pak už jen následoval kávový dýchánek, smažený banánky, avokádové džusy s živou muzikou
Jeden z nejsilnějších zážitků je výstup na sopku Iljen a sestup do jejího kráteru
Kdo má rád aktivní turistiku, rozhodně by neměl vynechat noční trek na sopku Kawah Iljen
Po půlnoci vyrážíme vstříc dobrodružství, se snídaní sbalenou na cesty a dvou hodinkách spánku jsme se natěšení vydali na unikát vychodní Jávy – sopku Iljen. 9 dobrodruhů, adrenalin, zvědavost skupiny a odvaha to zvládnout pokořila únavu, jakoby lusknutím prstem všichni zapomněli na venkovní teplotu deseti stupňů a nemohli dočkat výšlapu na sopku. Naše nejstatečnější účastnice měli přes 60let a nebáli se ničeho ani minutu! Tomu se říká odvaha a inspirace pro všechny, kteří mají v hlavě všelijaká ALE.
Pochodovali jsme s dobrou náladou až na vrchol a do kráteru sopky, ve kterém je největší kyselé jezero na světě a kde se síra těží doslova a do písmene ručně. Nosiči nosí náklady síry přes rameno i o váze 75kg a kličkují po kráteru sopku jako kamzíci. Velikej obdiv. Za kilo síry dostanou v přepočtu 1,6Kč. To člověka přiměje ještě víc si vážit všeho, co už má. Že je tohle neskutečnej zážitek je pravdivej fakt a těžko popsat, co všechno se na trase odehrává.
Měli jsme štěstí, sirné výpary nás pustily do kráteru a my měli možnost spatřit světový unikát (který je už jen na Islandu) – modré hořící plameny. A taky nejkyselejší jezero na světě uložené v kráteru sopky.
Po návratu do tábora už zbýval jen zasloužený relax v jávských horkých lázníc. Ale aby zážitků nebylo málo, jednou jsme narazili na požár v lese, kterej spálil všechno, co potkal. A kdyby se nám nepodařilo projet, museli bysme jet obklikou, což by nám zabralo dalších 10 hodin cesty. Tak přátelé, i toto je Jáva.
Oblast Banyuwangi není hlavním cílem davů cestovatelů, proto zde člověk najde velmi autentické prostředí i zážitky
Jak poznat Jávu ještě blíž než pohledem místních obyvatel…? Vesnický život tady je prostý, ale za to se všichni můžou rozdat i z toho mála, co mají. Ručně vyrábějí slané křupky, hudební nástroje ze souboru gamelan, misky z kokosového dřeva, tempeh a další. Děti z vesnice se baví tancem a hraním na hudební nástroje, trénují vystoupení z Rámajány,… každý den tu pro místní obyvatele vypadá víceméně stejně. Bojem o přežití, ale za to s velkým a upřímným srdcem.
Když nám Javánka uvaří naprosto luxusní večeři, kterou jedí vesničani doma každý den, vypadá to následovně: domácí tempeh, tofu, ryby v banánovém listu, rýže s kokosem a kopce zeleninového salátku. A taky casava nasladko s domácím kokosovým sirupem, která se nedá koupit v žádném warungu. Pro kokosy nám zbytek rodiny leze na palmu, tady mají poctivý ořechy – v každém je tak litr vody. Je to paráda a hostina jako pro krále. Děkujeme Jávo.
Národní park Baluran je největší savanou na Jávě
Chtěli jsme vyrážet v 5 ráno a jet hledat leoparda, ale nikdo by nás nepustil dovnitř, tak jsme si hodinku navíc přispali a vyrazili se snídaní zabalenou na cesty vzhůru dobrodružství. Namísto leoparda jsme v džungli narazili na obří peroucí se varany. Poslouchat neznámé zvuky v džungli je prý pro většinu cestovatelů větší adrenalin než jít na sopku.
Když nám bylo vedro, zahučeli jsme do balijskýho moře, aby nám opice mohli z batohu ukrást vodu. No, ještě že jsem to říkala, že, hlavně u sebe nemít žádné jídlo a žádnou vodu. Odpoledne tedy zavřšujeme koupáním, šnorchlováním a relaxem na pláži, protože to se taky musí. Občas jen tak odpočívat …
Jak nás po návratu na Bali vítají delfíni?
Často slýchávám od klientů “na tu loď nevlezu!”. A hele, všichni jsou ráno v 6 na značkách, protože kdo by si nechal ujít východ slunce na moři. Delfíni ve volné přírodě jsou totiž dobré lákadlo, které za to stojí! Ranní meditace na moři, jak já tomu říkám, je krásným startem do nového dne. Ikdyž dojet na místo jejich výskytu občas trvá, ranní větřík příjemně češe vlasy a výhledy jsou k nezaplacení. Je to trošku o štěstí, jak často se vynoří a kde, ale na nás se vždycky usměje.
UBUD aneb kulturním centrum Bali je oblíbeným středobodem aktivit všeho druhu
Když máme chuť na výborný kafe a dort, tak na něj jdem. Když chceme meditovat, jdeme do na jógu nebo se schováme do rýžovýho pole. Když máme chuť na drink a dobrý jídlo, je z čeho vybírat. Dalo by se říct, jsme zpět v civilizaci.
Na výletech míváme to štěstí, že často narazíme na významnou ceremonii. To všechny opět o kousek blíž přiblíží k hinduismu. Ženy se zapojují do výroby obětin, muži do karetních her a pití araku.
Silné jsou také koupele v posvátných pramenech, každý si na něco příjde a něco odevzdá. Neptejte se jak, ale funguje to.
Když zamíříme na chrám Besakih, matku všech chràmů, nejsvětější místo pro balijce, je to také zážitek. Tento chrám je význámným poutním místem, kam se každý den sjíždějí místní, aby zde provedli ceremonie. My vždy využijeme možnost na tomto symbolickém místě prožít ceremonii vedenou svatým mužem a přiblížit se zase o krok blíž k balijským bohům.
Zážitků na Bali a Jávě není nikdy dost a je těžké scucnout je do jednoho krátkého vyprávění. Snad alespoň pro představu vám tento výběr přiblíží, jak moje výpravy fungují a co skupiny zažívají.
S poznáváním nového přichází nový pohled na život a naší každodennost, celá řada uvědomění, změn a s ním i pocity pokory a vděku. Indonésie je kout země, kde vás lidé vítají s otevřenou náručí a myslí to zcela upřímně. Velmi ráda se tam vracím, za lidmi, kulturou, klidem a tím vším, co k tomu patří.
Kdo to jednou zažije, sám uzná, že Indonésie umí chytnout za srdce.
Už teď se těším na mé další výpravy po Indonésii, jako vždy to bude bohaté, dobrodružné a plné silných prožitků. Pokud byste se na cestu se mnou přidáte, budu moc ráda!
Adéla
