Z korporátu do podnikání, přes ostrov bohů Bali.

Nyní trávím na Bali, v Asii či jinde na cestách půl roku v roce. Jsem Váš parťák na cestách, ukazuji Vám odlišnosti dalekých světů, jiných kultur i zvyků. Společně s jógou dávám dovoleným zcela jiný rozměr, který Vás učí žít přítomností. Ráda dělám Vaší dovolenou nezapomenutelnou. Cestování je má vášeň a já ji ráda sdílím s Vámi.

Ještě před pár lety ale bylo vše jinak. Byla jsem upracovaná manažerka, bojující za kariéru v korporátu. O svobodném životě na cestách se mi ani v tom nejideálnějším snu nezdálo. Dopracovat se až sem, do doby, kdy už nemusím počítat dny dovolené a mohu trávit hodně času v roce cestováním, mě ale stálo mnoho úsilí, uvědomení a píle.

Můj projekt – můj život

Moje cesta ke štěstí byla náročná a trnitá, ale stálo za to ji ujít. Díky ní vznikl projekt Essence for life, který je tak trochu něco jako životní styl. Má značka spojuje všechny mé vášně – cestování, jógu, zdravý a ohleduplný životní styl a neustálý rozvoj sebe sama. Nyní se věnuji jen těm aspektům života, které mi dávají smysl a činí mě šťastnou. Všechny aktivity a akce, které pořádám nebo kterých se účastním, mi musejí dávat smysl a zapadat do mé životní a pracovní filozofie. Jedině tak je každý den pro mě plný radosti, štěstí a svobody.

Jak to celé začalo? Zpět do historie

Každý všední den od pondělí do pátku jsem trávila budováním úspěšné kariéry v mezinárodní firmě. Můj denní režim zahrnoval řadu telefonátů, schůzek, zpracovávání tabulek a prezentací, brzké příchody do práce a pozdní odchody domů. V té době jsem žila prací a velmi mě to naplňovalo. Milovala jsem to, protože se mi v podstatě splnil můj velký dětský sen o manažerské pozici. Stále ještě si vybavuju své ambiciózní cíle, té malé holky z vesnice, která jako jediná z rodiny vystudovala vysokou školu a to dokonce v zahraničí a rodičům už na gymnáziu tvrdila, že po vysoké škole bude úspěšnou manažerkou.

Po třech letech v mezinárodní firmě ze mě byl chodící stres.

Ikdyž to bylo na jednu stranu fajnové období, které mě profesně velmi posunulo a mnohé dalo, především velkou řadu zkušeností z fungování korporátního prostředí, hodně mi také vzalo. Po třech letech v mezinárodní firmě ze mě byl chodící stres. Měla jsem čím dál méně energie, času pro sebe a volnočasové aktivity. Práci jsem dávala tolik, že mi nezbýval čas ani síla a chuť na péči o sebe, mé vlastní zdraví, o ženství ani nemluvě. S tím samozřejmě souviseli i zdravotní obtíže, které jsem přehlížela.

Pro zlepšení psychické kondice jsem v té době na doporučení kamarádek začala praktikovat jógu. Ta se mi stala velikou učitelkou, díky ní jsem se v té době dokázala na hodinu a půl uvolnit a vypnout hlavu. Vlastně přesně to bylo mým prvním impulsem pro to, proč se cvičením začít. Další zásadní krok, který jsme s mým tehdejším přítelem (nynějším manželem) učinili, bylo to, že jsme si pořídili psa. Šlo nám hlavně o to, abych přišla na jiné myšlenky. A hle – ono to na nějaký čas fungovalo. Najednou jsme měli živého tvora, kterému jsem já musela věnovat energii a čas, který byl tím pádem na úkor času tráveného prací. Přesně tohle rozhodnutí mě donutilo přesunout mé vlastí myšlenky z práce na čtyřnohého kámoše.

Den začít procházkou se psem a zakončit jógou – znělo to jako ideální řešení

Každodenní procházky s naším čtyřnohým parťákem mi dělaly dobře. Návraty z jógových lekcí byly plné euforie, zažívala jsem neznámé pocity štěstí z klidné a čisté mysli. A to se mi samozřejmě líbilo. Vypadalo to jako by bylo vyhráno. Ale stala se další zásadní věc, která celý můj příběh významně ovlivnila.

Zlomová dovolená na Bali

Čekala nás dovolená na ostrově Bali. V podstatě to nebyla jen tak ledajaká dovča. Možná intuitivně, možná to byl osud, jsme si tuto destinaci vybrali současně i pro uzavření našeho svatebního sňatku. A tak tato naše dovolenka byla vlastně i takovou svatební cestou. Pro svatbu v zahraničí jsme měli své důvody, především jsme se chtěli vyhnout náročným organizačním přípravám.

Po třech týdnech našeho svatebního pobytu se pro nás Bali stalo místem plným klidu, usměvavých lidí, pohody, sympatické hinduistické víry, spirituality a neskutečné pokory. Na Bali jsme se cítili neskutečně dobře, dalo by se říct jako doma.Pro nás to bylo něco zcela odlišného a upřímného, takový pocit jsme v jiných asijských ani evropských zemích nezažili. A právě zde, na mystickém ostrově Bohů a démonů, začala hlodat myšlenka, se kterou jsme odjížděli domů „Jak to udělat, abychom tady na tom úžasném ostrově mohli trávit více času?“

Milovanou prací k syndromu vyhoření

„Znáš digitální nomády, kteří pracují přes počítač a cestují po světě“ říká mi po mém návratu kolegyně v práci. Ten termín jsem tehdy slyšela poprvé, nyní už je to pojem hojně rozšířený a pro mě zcela běžný, jelikož i já tak v podstatě na částečný úvazek funguji. Nasadila mi tím ale velikého brouka do hlavy.

Mezitím se v průběhu času moje pracovní tempo s přibývajícími projekty a kompetencemi v práci neudržitelně zvýšilo, až jsem to neusnesla zdravotně a v podstatě jsem si prošla syndromem vyhoření. Potřebovala jsem si dát nějaký čas pauzu a v hlavě si poskládat, co vlastně od života chci.V práci jsem situaci vysvětlila a požádala o volno s diagnózou syndromu vyhoření. Měla jsem to štěstí, že přístup mého nadřízeného byl lidský a v klidu jsem se domluvili na dalších krocích. V té době jsem už věděla, že potřebuju změnit prostředí, abych měla čas si v hlavě vše seskládat a najít svůj směr. Ten, který mě bude naplňovat, bude mi dávat smysl a ze kterého budu mít radost.

Život každého z nás může být přesně takový, pro jaký se rozhodneme.

Ideálním místem na takové rozjímání bylo naše oblíbené místo Bali. Nebylo to tedy od věci naplánovat další cestu, která by mi pomohla vyčistit hlavu. Letenky jsme koupili okamžitě, v našem případě nebylo na co čekat. Ještě před odletem do mého soukromého ráje jsem věděla, že svůj život musím radikálně změnit. Bylo mi už tenkrát jasné, že pár hodin lekcí jógy týdne a procházky venku se psem mi pro spokojenější život nestačí.

Balijské uvědomění

Jakmile máte najednou čas přemýšlet, věci Vám začínají docházet. Ne však jasně a rychle, naopak přichází velmi plíživě a pomalu. V podstatě bych řekla, že je to nikdy nekončící proces. Na mém odpočinkovém pobytu na Bali už nehrála roli časově a psychicky náročná korporátní práce jako taková, to zásadní mi došlo až dodatečně.

Bali mi kompletně změnilo hodnoty a náhled na život.
Ze super-organizovené a materialistické společnosti mi začal více vyhovovat asijský klid a především větší pocit nezávislosti a svobody. Na Bali jsem si uvědomila, že život není o práci a výdělcích, ale o tom být šťastný a přítomný v každém okamžiku. Je důležité si chvíle tady a teď na maximum užít. Na Bali se žije přítomností. Balijci obecně moc neplánují, věří na to, že vše se děje tak, jak má, vždy ve správný čas. A současně že nic se neděje jen tak. Na Bali jsou lidé šťastní z mála, upřímně se radují a usmívají naprosto celý den. Je to něco, co Vás dostane, protože my v naší společnosti na takový pozitivismum nejsme zvyklí. 

Moje definitivní rozhodnutí odejít z práce a najít si svou vlastní cestu, která bude mít souvislost s Bali, umocnila další zásadní věc. Nejspíš osud. Když jsme byli na dovolené, přišli jsme o našeho čtyřnohého miláčka, kterého v noci z ničeho nic zasáhla naprosto smrtící bakterie. V realitě to tedy vypadalo tak, že náš čtyřnohý kamarád šel v noci spát a ráno se už neprobudil. Okamžitě nás napadlo, že se ustýskal k smrti. Byla to pro nás veliká ráda a pro mě osobně znamení, že je čas učinit zásadní rozhodnutí. Jakmile začnete cestovat do Asie, začnete víc vnímat východní filozofii, že věci se nedějí náhodou.A i já tu skutečnost, že už nemáme psa, tedy žádný závazek doma v Čechách, vnímala jako jako naprosto jasnou zprávu z vesmíru, která mi otevřela dveře ke svobodě a cestování. Zpátky domů jsem se vracela s jasným rozhodnutím – odcházím z práce a začínám podnikat.

Bali a Indonésie se postupně stává mým druhým domovem

A to byl přesně ten souhrn událostí, díky kterému jsem se rozhodla trávit více času na mém milovaném ostrově Bali. V rámci několika opakovaných cest jsem ho procestovala křížem krážem. Především mi šlo o to, poznat všechny jeho krásy a původní kulturu v té opravdové podobě. Účastnila jsem se řady místních aktivit, díky kterým jsem posbírala lokální kontakty a sestavila trasy míst, které mi dávají smysl, protože mají co nabídnout. Nejenže jsem se seznámila s řadou zvyků, které na Bali fungují, našla jsem si zde balijské přátele, se kterými jsem neustále v kontaktu a mám zde svá oblíbená místa, na která se ráda vracím.

Následovaly dalšíkroky a zkušenosti, kterými jsem si musela projít, abych se dostala tam, kde jsem teď. Ale tím zásadním bylo rozhodnutí a uvědomění. Všechny mé dosavadní zkušenosti, myšlenky, vjemy jsou součástí mého projektu Essence for life. Právě tyto moje zkušenosti a postoje tvoří všechny cesty a aktivity, které podnikám. Protože jedině tak mi to celé dává smysl.

Stále častěji mám pocit, že jakmile jedu do Indonésie, vracím se domů. A jelikož je toto ohromné souostroví nejen o Bali, mé aktivity se postupně posouvají dál na další místa, jakými je například Jáva, Lombok, Flores, Sumba, Sumatra a další. V rámci mých zkušeností a cest ale nerealizuji jen cesty do Indonésie, ale i do dalších koutů Asie a Evropy. Nyní je cestování mou nedílnou součástí, radostí, posláním a chcete-li i povoláním. Naplňuje každý můj den radostí a to, že mohu tvořit zážitkové cesty a dovolené na míru mě činí nesmírně šťastnou.

Sdílejte:
×

Dobrý den!

Jsme Vám k dispozici na WhatsApp, napište nám zprávu hello@quadlayers.com

× Jak Vám můžeme pomoci?