Já už nejezdím na dovolenou. Jsem
ve světě jako žába ve vodě. Je to má přirozená součást. Cestuju tam, kam mě to zrovna táhne. Objevuju svět venku i uvnitř sebe. Na cestách jsem prostě doma. A tak jsem ve světě
průběžně pořád.
Díky tomu můžu být Váš osobní travel designér, cestovní agent, průvodce a parťák, který z Vaší dovolené vykouzlí nezapomenutelnou jízdu. Ráda seznamuji s dalekými světy, jinými kulturami i zvyky. Ráda dělám každou Vaší cestu nezapomenutelnou. Cestování je má vášeň a já ji velmi ráda sdílím s Vámi. V různých podobách.
Ještě v roce 2017 ale bylo vše jinak. Byla jsem upracovaná manažerka, bojující za kariéru v korporátu. O dobrodružném životě na cestách a kanceláři pod palmami se mi ani v tom nejideálnějším snu nezdálo. Dopracovat se až sem, do doby, kdy už nepočítám dny dovolené a kdy můžu trávit měsíce v roce u moře, v žungli nebo někde mimo republiku, to vážně nepřišlo samo od sebe. Stálo mě to čas – hodně času, úsilí a hlavně silné rozhodnutí něco změnit. Jaká byla má cesta, i ty propady a pády, budu dnes sdílet s Vámi.
Můj projekt – můj život
Moje cesta ke štěstí nebyla rychlá a snadná, byla plná těžkých momentů a osobních transformací. Ale když se dívám zpětně, vážně stálo za to ji ujít. I teď s odstupem vnímám, že je to někončící proces vývoje. I podnikání je proces plný učení, změn, vývoje a přerodů. Ale díky bohu, děje se to ve svobodě, která je pro mě osobně to nejdůležitější, co můžu mít. Díky tomu všemu stále existuje a funguje můj cestovatelský projekt Essence for life, spojující všechny mé vášně – cestování, jógu, zdravý a ohleduplný přístup k sobě i přírodě a neustálý rozvoj sebe sama. Díky svému rozhodnutí odejít ze systému se už můžu věnovat jen tomu, co mi dává smysl a co mě baví.
Všechny cesty, setkání, festivaly a další akce, které pořádám, nebo do kterých se zapojuji, musejí zapadat do mé životní filozofie. Jsem moc vděčná, že teď už jsou mé dny plné radosti, štěstí, naplnění, a také dobrodružství.
Jak to celé začalo? Aneb zpět do historie. . .
Každý všední den od pondělí do pátku, a často i víkendy, jsem trávila budováním úspěšné kariéry v mezinárodní firmě. Můj denní režim zahrnoval mnoho telefonátů, schůzek, zpracovávání tabulek a prezentací, brzké příchody do práce a pozdní odchody domů. V té době jsem žila prací a vážně mě to naplňovalo. Milovala jsem to, protože se mi v podstatě splnil můj velký dětský sen o úspěšné manažerské pozici. Stále ještě si vybavuju své ambiciózní cíle té malé holky z vesnice, která jako jediná z rodiny vystudovala vysokou školu. Už tenkrát jsem byla exot rodiny! Už tenkrát jsem rodičům na gymnáziu tvrdila, že po vysoké škole budu úspěšnou manažerkou. Sny se plní, stačí tomu věřit!
ovšem co se nestalo. Po třech letech v mezinárodní firmě ze mě byl chodící stres.
Ikdyž to tenkrát bylo fajn období, které mě profesně velmi posunulo a mnohé dalo, hodně mi také vzalo. Po třech letech v korporátu ze mě byl chodící stres. Měla jsem čím dál méně energie, o času pro sebe a na volnočasové aktivity ani nemluvím. Práci jsem věnovala a dávala tolik, že mi nezbýval čas, síla ani chuť na péči o sebe, mé vlastní zdraví, o ženství a přátele. S tímto mým stylem života přicházely i zdravotní obtíže, které jsem přehlížela, protože jsem je tehdy nevnímala jako důležité.
Když jsem začínala tušit, že se něco děje, začala jsem na doporučení kamarádek chodit na jógu. Stále teď si pamatuju první lekci, kdy jsem nedokázala zkoordinovat dech a pohyby a pozdrav slunci se mi zdál jako sestava, kterou si nemůžu přeci nikdy zapamatovat! Díky bohu, jóga se mi stala v průběhu času velikou učitelkou. Díky ní jsem se dokázala na vymezený čas uvolnit a vypnout hlavu. Vlastně přesně tenhle důvod byl tím hlavním, proč jsem s jógou začala.
Byla tu ještě jedna motivace, pro kterou jsme se s mým tehdejším partnerem, nynějším manželem, rozhodli. Pořídili jsme si psa. Šlo nám opravdu hlavně o to, abych přišla na jiné myšlenky. A hle – ono to na nějaký čas zafungovalo. Měli jsme živého tvora, díky kterému jsem trávila čas venku na čerstvém vzduchu, každý den, ráno a večer. A tím pádem jsem si ještě víc zkrátila svoje přesčasy věnované práci.
Den začít procházkou se psem a zakončit jógou – znělo to jako ideální řešení
Každodenní procházky s naším chlupatým parťákem mi dělaly dobře. Návraty z jógových lekcí byly plné euforie, zažívala jsem neznámé pocity štěstí z klidné a čisté mysli. A to se mi samozřejmě líbilo. Vypadalo to, jako by bylo vyhráno. V ten samý čas se udála další souhra okolností, které celý můj příběh významně ovlivnily. Čekala nás DOVOLENÁ NA BALI!
Zlomová dovolená na Bali
V průběhu času se z „obyčejné“ dovolené vyklubala v podstatě SVATEBNÍ CESTA. Postupně jsme totiž došli k závěru, že nechceme klasickou svatbu v Čechách, tak proč se nevzít na naší další dovolené. Co osud nechtěl, přišli nám do cesty lidi, kteří nám s tím uměli pomoct. Vzít se na Bali právoplatně, se vším všudy. A upřímně, bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat.
Po třech týdnech našeho snového pobytu na božském ostrově Bali se pro nás toto místostalo oázou klidu, usměvavých lidí, pohody, sympatické hinduistické víry, spirituality a neskutečné pokory. Na Bali jsme se cítili neskutečně dobře, dalo by se říct JAKO DOMA.
Takový pocit jsme v jiných asijských ani evropských zemích nezažili. A právě zde, na mystickém ostrově Bohů a démonů, začala hlodat myšlenka, se kterou jsem odjížděla domů. „Jak by se to jen dalo udělat, abych tady na tom úžasném ostrově mohla trávit víc času?“
Milovanou prací k syndromu vyhoření
„Znáš digitální nomády, kteří pracují přes počítač a cestují po světě?“ říká mi po mém návratu z ráje kolegyně v práci. Ten termínus technikus pro lidi pracující na dálku přes počítač jsem tehdy slyšela poprvé. Zato mi tím ale chtě nechtě nasadila velikého brouka do hlavy.
V průběhu dalších měsíců se moje pracovní tempo s přibývajícími projekty a kompetencemi neudržitelně zvýšilo, až jsem to neusnesla zdravotně a v podstatě jsem si prošla malým syndromem vyhoření. Potřebovala jsem si dát nějaký čas pauzu a v hlavě si poskládat, co vlastně od života chci. V práci jsem svojí situaci vysvětlila a požádala o volno s diagnózou burn-out syndromu. Měla jsem to štěstí, že přístup mého nadřízeného byl lidský a v klidu jsem se domluvili na dalších krocích. V té době jsem už věděla, že potřebuju změnit prostředí, abych měla čas si v hlavě vše seskládat a najít svůj směr. Ten, který mě bude naplňovat, bude mi dávat smysl a ze kterého budu mít radost. A tak jsem věděla, že musím zase na Bali.
Život každého z nás může být přesně takový, pro jaký se rozhodneme.
Nebylo tedy od věci naplánovat další cestu do Asie, která by mi pomohla vyčistit hlavu. Letenky jsme koupili okamžitě, nebylo na co čekat. Ještě před odletem do mého soukromého ráje jsem věděla, že svůj život musím radikálně změnit. Bylo mi už tenkrát jasné, že pár hodin lekcí jógy týdně a procházky se psem mi pro spokojenější život nestačí.
Balijské uvědomění
Jakmile máte najednou čas přemýšlet, věci Vám začnou docházet. Na Bali jsem si uvědomila, že život není o práci a výdělcích, ale o tom být šťastný a přítomný v každém okamžiku. Je důležité si chvíle tady a teď na maximum užít. Na Bali se žije přítomností. Balijci obecně moc neplánují, věří na to, že vše se děje tak, jak má, vždy ve správný čas. A současně že nic se neděje jen tak. Na Bali jsou lidé šťastní z mála, upřímně se radují a usmívají naprosto celý den. Je to něco, co Vás dostane, protože my v naší společnosti na takový pozitivismum nejsme zvyklí.
Uvědomila jsem si zpětně, že až Bali mi kompletně změnilo hodnoty a náhled na život. Ze super-organizovené a materialistické společnosti mi začal více vyhovovat asijský klid a především větší pocit nezávislosti a svobody.
Moje definitivní rozhodnutí odejít z práce a najít si svou vlastní cestu, která bude mít nějakou souvislost s ostrovem Bali a cestováním, umocnila další rána osudu. Pár dní na to, než jsme se vrátili do Čech, jsme přišli o našeho čtyřnohého pejska. V noci, z ničeho nic, ho zasáhla naprosto smrtící bakterie. V realitě to tedy vypadalo tak, že náš čtyřnohý kamarád v noci usnul a ráno se už neprobudil.
Mě tahle událost naprosto paralyzovala. Brala jsem jí jako veliký zásah osudu, který mi říkal, že není na co čekat. Bylo to v podstatě znamení, že prostor pro cestování je volný. Další znamení, že je čas učinit zásadní rozhodnutí. Nikdy nevíme, co bude zítra, a zde opět paralela s balijským žitím DNES, tady a teď. Jakmile začnete cestovat do Asie, začnete víc vnímat východní filozofii, že věci se nedějí náhodou.
Taková souhra událostí se musela stát, abych otevřela oči a dveře ke svobodě a cestování. Zpátky domů jsem se vracela s jasným rozhodnutím – odcházím z práce a začínám podnikat.
Bali a Indonésie se na čas stává mým druhým domovem
Vyslala jsem myšlenku, přání, trávit víc času na Bali a ono to ke mně přišlo. V rámci několika dalších opakovaných cest jsem ho procestovala křížem krážem. Nasávala jsem ho plnými doušky. Chtěla jsem poznat všechny jeho krásy, abych to jeho kouzlo mohla ukazovat dál. Imponuje mi místní hinduistická víra, která je pro mě nekonečným zdrojem inspirace.
Díky tomu jsem sestavila a uskutečnila skupinové dobrodružné cesty a jógové spirituální poutě. A teď v tom pokračuju dál. Na poptávku sestavuji dovolené na Bali na míru. Na Bali se vracím moc ráda, stalo se součástí mého života. Ikdyž je na světě tolik dalších krásných míst, tady je kus mého srdce. Mám tam balijské i české přátele, se kterými jsem neustále v kontaktu. Mám zde i svá oblíbená místa, na která se ráda vracím. Moje srdce na Bali tančí radostí.
A já zvesela pořádám dál cesty za poznáním a inspirací, díky kterým si uvědomíte své hodnoty. To mi dává obrovský smysl. Cítím, že zde jsem na správném místě a plním své poslání.
Teď už je to několik let a řada zkušeností, kterými jsem si prošla, abych se dostala tam, kde jsem teď. Přečkat koronu, založit rodinu a utvrdit se ve svém oboru a poslání. Všechny mé dosavadní zkušenosti, myšlenky, vjemy jsou součástí mého projektu Essence for life a všech jeho odnoží.
Právě tyto moje zkušenosti a postoje tvoří všechny cesty a aktivity, které podnikám. Je to kus mého vlastního já.
Asie či Evropa? Cestujte, dokud můžete.
V rámci mých zkušeností a cest už nerealizuji jen cesty do Indonésie, ale i do dalších koutů světa. Nyní je cestování mou nedílnou součástí, radostí, posláním a chcete-li i povoláním. Naplňuje každý můj den radostí a to, že mohu tvořit zážitkové cesty a dovolené na míru mě činí nesmírně šťastnou.
A co vy, jak to máte? Potkáme se někdě ve světě?
Nebo alespoň přičuchnete vůni dálek v mém cestovatelském klubu?
Těším se na Vás a na společný čas!
Adéla
