V moderním pojetí managementu se už poměrně dlouhou dobu mluví o tzv.flow. Je to TEN stav, při kterém nevnímáte čas ani prostor, vaše práce je váš koníček. Věnujete jí maximum času a energie. Co když ale nastane den D, kdy se všechno zlomí? Takový ten pocit, že to co děláte, vás už vlastně nenaplňuje. Stále víc přemýšlíte o smyslu života. Začínáte si hrát s myšlenkou, že jediná možná varianta je obrátit svůj život naruby, skončit v práci a realizovat se v neziskovým sektoru – protože alespoň v tomto směru mají vykonávaný aktivity alespoň nějaký smysl. Večerní lekce jógy sice na chvíli zklidní a vy tak ocházíte s pocitem „uff, je to za mnou, krize překonána“. Ale další den se kolotoč roztáčí znovu a to hned od rána. To mi ta jóga moc dlouho nevydržela. Ani ranní pozdrav slunci nepomáhá, vlastně ta hlava ne a ne se soustředit. Nebylo by víc užitečný zachraňovat želvičky od plastů někde v dalekým v oceánu? Nebo co třeba odjet do Tibetu učit děti anglicky!? Jaký je vlastně to moje životní poslání a smysl života?
Z počítače bolí oči čím dál víc, pauzy je třeba dělat stále častěji. Online marketing je sice hodně super věc, můžete dokonce pracovat z Bali nebo z jinýho ráje světa, ale někdy je tý digitalizace až moc. Počítače, tablety, mobily, smart hodinky. Bez okamžitých odpovědí, reakcí a komentářů nebo sdílení závistných či nicneříkajících postů, GPS polohy s kýmsi, kdesi, člověk jakoby nebyl. Nežijeme náhodou v takový nějaký virtuální realitě, která se nám zdá vlastní a tak zcela normální a samozřejmá? Na kolik lidí jste se dnes opravdově usmáli nebo s kým jste prohodili pár slov, pochválili účes nebo popřáli hezkej den? A teď nemyslím komu jste odeslali řadu smajlíků, emoji ikon nebo jiných samolepek vyjadřujících vaši náladu?
Návrat k opravdovým věcem
Občas mívám pocit, že se v naší hektický době pomalu vytrácí takový to opravdový bytí. Slyšíme to na všech stranách: „Nemám čas. Já už něco mám.“ Jak často si uděláme čas na přátele, rodinu? Jaký to dřív bylo nechat děti venku pouštět draky nebo plést věnečky z pampelišek? Je to stejný, jako to máslo, který bylo dřív mnohem více poctivý a o kterým si už jen vyprávíme. Dřív se toho dělalo míň, zato s větší láskou a tak nějak víc opravdově.
A právě s touhle myšlenkou vzniká můj blog, web a celý projekt Essence for life, kterým bych postupně chtěla otevřít oči nejen sobě, ale všem kolem mě, mým kamarádům, známým, přátelům, podporovatelům, ale i nepřátelům. Protože každý si zaslouží šanci a protože inspirace není nikdy dost. Tento projekt vzniká z opravdový vášně k životu, z velkýho snu a přání mít život, kterej stojí zato žít a kterýho na tý mojí dlouhý cestě nebudu jednou litovat. Tímto projektem bych chtěla inspirovat k tomu, abysme my všichni žili víc přítomným okamžikem (k tomu nás krásně učí jóga), objevovali svět, protože nejen doma je krásně a protože cestování nám otevírá obzory, hlavu a pokud cestujete na východ, učí nás neskutečný pokoře a vděčnosti za všechno, co máme: Takže dělejte, co vás baví, protože o tom přeci život je.
Tímto příspěvkem startuju a oficiálně vítám na mém webu a přeju bohatý svět plný inspirace a opravdovosti bytí.
Za všechny vaše komentáře a vzkazy budu moc ráda.
Adéla, efl